Článek 6
(1) Dopravce se sídlem na území státu jedné ze smluvních stran může provozovat dopravu věcí bez povolení v následujících případech:
a) mezi územími států smluvních stran,
b) při tranzitu přes území státu druhé ze smluvních stran,
c) přes území státu druhé smluvní strany do třetího státu a ze třetího státu s podmínkou, že při vykonávání této dopravy projíždí státem, ve kterém je motorové vozidlo evidováno, na území státu druhé smluvní strany.
(2) Pro vykonávání přepravy do a ze třetích států, která nesplňuje podmínky odstavce 1 písm. c) tohoto článku, musí mít dopravce povolení druhé smluvní strany.
(3) Dopravce může vykonávat přepravu věcí motorovým vozidlem evidovaným na území státu jedné ze smluvních stran, kde má sídlo, a přípojné vozidlo (přívěs a návěs) může být v tomto případě evidováno ve třetím státě.