Článek 25
Prohlášení za mrtvého, nezvěstného a důkaz smrti
(1) Prohlášení za mrtvého se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem byla osoba, která má být prohlášena za mrtvého, v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě na živu.
(2) Pravomoc k řízení o prohlášení státního občana za mrtvého je dána soudu smluvní strany, jejíž státním občanem byla osoba, která má být prohlášena za mrtvého, v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě naživu.
(3) Soud jedné smluvní strany může prohlásit státního občana druhé smluvní strany za mrtvého:
a) na návrh osoby, která hodlá uplatnit nárok vyplývající z dědického nebo manželského majetkového práva na nemovitost nezvěstného nacházející se na území smluvní strany, jejíž orgán provádí řízení,
b) na návrh manžela nezvěstného, který v době podání návrhu má bydliště na území smluvní strany, jejíž orgán provádí řízení.
(4) V případech uvedených v odstavci 3 se použije právní řád podle odstavce 1. Rozhodnutí vynesená podle odstavce 3 mají právní důsledky jen na území smluvní strany, jejíž soud o věci rozhodl.
(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se použijí obdobně na prohlášení za nezvěstného a důkaz smrti.