Článek 17
1. Konzulární úředník a zaměstnanec konzulárního úřadu, pokud není občanem přijímajícího státu nebo v něm nemá trvalé bydliště, není povinen vypovídat jako svědek.
2. Se souhlasem vysílajícího státu může konzulární úředník a zaměstnanec konzulárního úřadu, pokud není občanem přijímajícího státu a nemá v něm trvalé bydliště, podat na požádání svědeckou výpověď. Vůči těmto osobám nelze použít donucovací opatření s cílem, aby podaly svědectví, nebo aby se za tímto účelem dostavily k soudu a nesmějí být volány k odpovědnosti, jestliže odmítnou vypovídat jako svědek, nebo se nedostaví k soudu.
3. Zaměstnanec konzulárního úřadu, který je občanem přijímajícího státu, nebo který v něm má trvalé bydliště, může odmítnout svědeckou výpověď o úředních záležitostech.
4. Při použití odstavce 2 tohoto článku budou učiněna potřebná opatření k tomu, aby bylo zamezeno narušení činnosti konzulárního úřadu. Pokud je to možné, ústní nebo písemnou svědeckou výpověď lze učinit na konzulárním úřadě nebo v bytě dotyčného konzulárního úředníka nebo zaměstnance konzulárního úřadu.
5. Ustanovení tohoto článku se vztahují na soudní řízení a řízení prováděná orgány státní správy nebo jinými orgány, které vykonávají funkce státní správy.
6. Ustanovení tohoto článku budou uplatňována obdobně vůči rodinným příslušníkům konzulárního úředníka nebo zaměstnance konzulárního úřadu, žijícím s nimi ve společné domácnosti, kteří nejsou občany přijímajícího státu a ani v něm nemají trvalé bydliště.