§ 2.
Jaká náhrada se poskytuje za vyvlastnění.
(1) Za vyvlastnění přísluší náhrada, a to, jde-li o přechod vlastnického nebo jiného věcného práva k nemovitostem, ve výši obecné ceny nemovitosti (věcného práva) v době zahájení vyvlastňovacího řízení. Bylo-li vy vlastněním dosaženo omezení vlastnického práva k nemovitostem anebo omezení nebo zrušení věcného práva k nemovitostem, nahradí se škoda, kterou oprávněná osoba tím utrpěla; pro určení náhrady této škody rozhodují i zde okolnosti v době zahájení vyvlastňovacího řízení.
(2) Při určování náhrady sluší přihlížeti též ke škodě, kterou vyvlastněním utrpí uživatelé, poživatelé, nájemci a pachtýři vyvlastňované věci a kterou je vlastník povinen nahraditi, není-li částka, která se má poskytnouti jako náhrada za vyvlastnění, sama o sobě již určena k tomu, aby z ní byly uspokojeny nároky, které ony osoby proti vlastníku mají.
(3) Jde-li jen o vyvlastnění částečné, sluší při určování náhrady přihlížeti netoliko k ceně nemovitosti (věcného práva), jíž se vyvlastnění týká, před vyvlastněním, nýbrž také k tomu, oč se zmenší hodnota zbylé části nemovitosti (věcného práva) po tomto vyvlastnění.
(4) Při určování náhrady nelze přihlížeti k zvláštním poměrům, ani k zvláštní oblibě, ani k hodnotě, které snad nabude nemovitost, jíž se vyvlastnění týká, až budou provedena opatření, pro jejichž účely bylo vyvlastňovací řízení zahájeno; zejména pak nelze přihlížeti k poměrům, o nichž je zjevno, že byly způsobeny v úmyslu, aby se jich použilo jako důvodu žádosti za zvýšení náhrady.
(5) Náhrada se poskytuje zpravidla v hotovosti, avšak lze ji též přiznati v jiné přiměřené nemovitosti (věcném právu):
a) žádá-li o to osoba, proti níž vyvlastňovací výměr směřuje a je-li požadovaná náhradní nemovitost (věcné právo) v majetku vyvlastňovatele a pro něho postradatelná, nebo
b) nabízí-li to navrhovatel (§ 1, odst. 4) a lze-li náhradní nemovitosti (věcného práva) použiti k stejnému účelu, jakému sloužila vyvlastňovaná nemovitost (věcné právo), přihlížejíc při tom též k poloze nemovitosti a její vzdálenosti.
(6) Náhradou podle ustanovení předcházejících odstavců je povinen ten, kdo podal návrh na vyvlastnění (§ 1, odst. 4).
(7) Ustanovení tohoto paragrafu platí obdobně pro vyvlastnění vod.