§ 1.
Příslušníci československého státu, odkázání svojí výživou na mzdu nebo služební požitky a podléhající zákonu o pojištění dělníků v nemoci, ze dne 30. března 1888, z. ř. č. 33, nebo zákonu o bratrských pokladnách ze dne 28. července 1889, z. ř. čís. 127, mohou činiti nárok na podporu v nezaměstnání za podmínek, uvedených v tomto zákoně.
Nárok za stejných podmínek mohou činiti osoby vojenské, propuštěné ze služby vojenské, neb osoby, které podléhaly zákonu ze dne 26. prosince 1912, z. ř. čís. 236, o válečných úkonech (demobilisovaní). Z podpory vyloučeny jsou osoby, které požívají nemocenského podle zákonů v § 1, odst. 1., uvedených, jakož i osoby, které z vlastních prostředků mají zabezpečenu výživu po dobu působnosti tohoto zákona.
Nároku na podporu nemají osoby, které bývaly zaměstnány pracemi v zemědělství a lesnictví anebo službami v domácnosti.
Ministr sociální péče může zastaviti vyplácení podpor v nezaměstnanosti jak vůbec, tak i pro jednotlivá odvětví výrobní, nebo pro jednotlivé obvody územní, když pracovní příležitost všeobecně, nebo v tom kterém odvětví, nebo v obvodě, dostatečnou měrou vzrostla.