Článek 15
(1) Smluvní strany se zříkají veškerých nároků na náhradu škody způsobené ztrátou nebo poškozením majetku, který je jejich vlastnictvím, jestliže byla škoda způsobena pracovníkem příslušného orgánu druhé smluvní strany při plnění úkolů souvisejících s prováděním této smlouvy.
(2) Smluvní strany se zříkají veškerých nároků na náhradu škody způsobené utrpěnou újmou na zdraví nebo smrtí svého pracovníka, jestliže škoda vznikla při plnění úkolů souvisejících s prováděním této smlouvy. Tím není dotčeno právo pracovníka nebo osob jemu blízkých na náhradu škody v souladu s právními předpisy té smluvní strany, jejímž byl pracovníkem v době události, která vedla ke vzniku odpovědnosti za škodu.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže byla škoda způsobena úmyslným zaviněním nebo v důsledku hrubé nedbalosti.
(4) Způsobí-li pracovník jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany při plnění úkolů souvisejících s prováděním této smlouvy škodu třetí osobě, odpovídá za škodu ta smluvní strana, na jejímž území došlo k události, která vedla ke vzniku odpovědnosti za škodu, podle právních předpisů, které by se použily v případě, že by škodu způsobil její vlastní pracovník.
(5) Smluvní strana, jejíž pracovník na území druhé smluvní strany způsobil škodu třetí osobě, uhradí druhé smluvní straně celou částku náhrady škody vyplacenou na základě odstavce 4.
(6) Ustanovení odstavce 5 se nepoužije, jestliže škodu způsobil pracovník jedné smluvní strany v důsledku vykonání příkazu pracovníka druhé smluvní strany, jemuž byl podřízen.
(7) Příslušné orgány smluvních stran úzce spolupracují, aby usnadnily vyřizování nároků na náhradu škody. Zejména si vyměňují veškeré jim dostupné informace o případech škod podle tohoto článku.