Článek 9
Spory mezi smluvními stranami
(1) Jakýkoli spor mezi smluvními stranami týkající se výkladu nebo použití této dohody by měl být pokud možno vyřešen jednáními mezi smluvními stranami.
(2) Jestliže spor nemůže být vyřešen ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy jedna ze smluvních stran požádala o taková jednání, může být spor na žádost jedné nebo druhé smluvní strany předložen rozhodčímu soudu.
(3) Takový rozhodčí soud bude ustaven pro každý jednotlivý případ následujícím způsobem: každá smluvní strana určí jednoho rozhodce ve lhůtě dvou měsíců od obdržení žádosti o rozhodčí řízení. Tito dva rozhodci pak vyberou občana třetího státu, který bude se souhlasem obou smluvních stran jmenován předsedou soudu. Předseda bude jmenován do dvou měsíců ode dne jmenování ostatních dvou rozhodců.
(4) Jestliže v některé ze lhůt uvedených v odstavci 3 tohoto článku nebyla provedena nezbytná jmenování, může každá smluvní strana, nedohodnou-li se jinak, vyzvat předsedu Mezinárodního soudního dvora, aby provedl nezbytná jmenování. Pokud je předseda občanem některé ze smluvních stran nebo z jiného důvodu nemůže provést řečený úkon, bude o nezbytná jmenování požádán místopředseda. Je-li také místopředseda občanem některé smluvní strany nebo nemůže vykonat tento úkon, bude o provedení nezbytných jmenování požádán služebně nejstarší člen Mezinárodního soudního dvora, který není občanem žádné smluvní strany a může vykonat takový úkon.
(5) Rozhodčí soud přijme své rozhodnutí většinou hlasů. Takové rozhodnutí bude konečné a závazné pro obě smluvní strany. Každá smluvní strana ponese náklady svého vlastního rozhodce v rozhodčím soudu a své účasti v rozhodčím řízení. Náklady předsedy a ostatní výdaje budou hrazeny smluvními stranami rovným dílem. Rozhodčí soud však může ve svém rozhodnutí nařídit, že jedna ze smluvních stran ponese větší díl nákladů, a tento nález bude závazný a vykonatelný pro obě smluvní strany.
(6) Kromě výše uvedeného si rozhodčí tribunál určí vlastní jednací pravidla.