§ 6
Vyžádání pomoci
(1) Nemocný voják, který potřebuje lékařskou pomoc, vyžádá si ji stanoveným způsobem u lékaře, ustanoveného do funkce lékaře útvaru nebo pověřeného poskytováním základní léčebně preventivní péče příslušníkům útvaru, pokud není v dalších odstavcích stanoveno jinak.
(2) Při pobytu v jiné posádce je nemocný voják povinen vyžádat si potřebnou lékařskou pomoc u posádkového lékaře. Při pobytu v místě, kde není vojenský lékař dosažitelný, poskytuje vojákům nutnou lékařskou péči obvodní lékař.
(3) Nemůže-li se nemocný voják vzhledem k svému zdravotnímu stavu dostavit do příslušného zdravotnického zařízení podle odstavce 1 nebo 2, vyžádá si návštěvu lékaře v bytě. Termín dalšího ošetření nebo návštěvy v bytě určuje ošetřující lékař.
(4) Ve větších posádkách se organizuje z řad vojenských lékařů posádková lékařská služba první pomoci, která zajišťuje v nezbytném rozsahu lékařskou pomoc vojákům v případech ohrožení života, náhlého onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu, vzniklého po služební době a ve dnech pracovního klidu. V posádkách nebo místech, kde není tato služba organizována, obrací se nemocný voják na lékařskou službu první pomoci státní zdravotní správy. Tyto služby nejsou určeny pro běžné vyšetřovací nebo léčebné výkony, které si může voják vyžádat ve služební době u příslušného lékaře.
(5) Lékaři poskytující lékařskou pomoc podle odstavců 2 až 4 uznávají dočasnou neschopnost vojáků k službě, lze-li neschopnost uznat již na základě zjištění zdravotního stavu bez bližší znalosti pracovní anamnézy. Přitom neschopnost k službě uznávají jen na nezbytně nutnou dobu (lékaři z lékařské služby první pomoci zpravidla jen na dobu 3 dnů), po kterou voják není schopen bez cizí pomoci dostavit se k příslušnému lékaři (§ 2 odst. 1 a 3). Poté odesílají vojáky k příslušnému lékaři s krátkou lékařskou zprávou.
(6) Záchranná služba, pokud je ve velkých městech zřízena, zajišťuje potřebnou lékařskou pomoc i pro vojáky.
(7) Není-li možno včas dosáhnout příslušného lékaře nebo lékařské služby první pomoci či záchranné služby, lze vyžádat první pomoc od kteréhokoliv dosažitelného zdravotnického zařízení nebo pracovníka.
(8) Neschopnost k službě u některých skupin vojáků uznává též lékař, který je má v dispenzární péči. Neschopnost vojákyně ke službě z důvodů těhotenství a mateřství uznává lékař, který poskytuje vojákyni předporodní péči.