§ 2
(1) Základní léčebně preventivní péči poskytuje příslušníkům útvaru ozbrojených sil lékař ustanovený do funkce lékaře útvaru nebo pověřený touto péčí příslušným orgánem zdravotnické služby. Tento lékař také uznává dočasnou neschopnost vojáků k službě pro nemoc, zranění nebo jiný úraz. Pro krátkodobé ošetřování nebo pozorování vojáků, u nichž povaha nemoci nevyžaduje ústavní péči, se zřizují lůžkové ošetřovny útvarů nebo posádek. Zřizování a provoz lůžkových ošetřoven upravují příslušné orgány zdravotnické služby.
(2) Poskytování další odborné péče příslušníkům útvarů ozbrojených sil organizují a řídí příslušné orgány zdravotnické služby ozbrojených sil.
(3) Ambulantní péči příslušníkům malých útvarů (jednotek do 200 osob) poskytuje na požádání velitele útvaru nejbližší ústav národního zdraví ve svém zařízení; při uznávání dočasné neschopnosti vojáků k službě pro nemoc, zranění nebo jiný úraz postupuje podle předpisů ministerstva národní obrany. Náklady s tím spojené, včetně nákladů na léky, léčebné a ortopedické pomůcky a jiné zdravotnické potřeby, jdou na účet ústavu národního zdraví.
(4) Odborné ambulantní služby poskytuje příslušníkům útvarů příslušné zdravotnické zařízení ozbrojených sil. Tyto služby poskytne též ústav národního zdraví na vyžádání vojenského lékaře a po předchozí dohodě o způsobu a době poskytování těchto služeb, je-li jeho zařízení blíže než příslušné zdravotnické zařízení ozbrojených sil, schopné tyto služby poskytovat. Náklady spojené s vyšetřením a ošetřením jdou na účet ústavu národního zdraví.
(5) Požadavek na dlouhodobé poskytování služeb podle odstavců 3 a 4 projedná útvar s odborem zdravotnictví okresního národního výboru, aby poskytování služeb mohlo být orgány státní zdravotní správy řádně zabezpečeno; přitom projedná též postup při uznávání dočasné neschopnosti k službě (odstavec 3).