§ 1
(1) Oděvní náhrada podle § 12 vládního nařízení ze dne 15. června 1934, č. 133 Sb., o služebním oděvu civilních státních zaměstnanců, za nepřidělené osobní oděvní součástky, na něž měli zaměstnanci uvedení v § 2 zmíněného nařízení nárok v přidělovacím období 1943 až 1945, nebo náhrada za ušití těchto součástek, jež pro mimořádné poměry v letech 1943 až 1945 nebyly vyplaceny do 30. listopadu 1945, poskytnou se ve výši předpokládaných pořizovacích nákladů státu po zvýšení (úpravě) cen koncem roku 1945, ne však více než dvojnásobkem pořizovacího nákladu v příslušném přidělovacím období. Pořizovací náklady státu ve smyslu předchozí věty určí ministr financí k návrhu nejvyššího úřadu cenového v dohodě s ministerstvem vnitřního obchodu, po případě k návrhu pověřence pro výživu a zásobování v dohodě s pověřencem pro finance, a pokud by šlo o oděvní součástky, které se co do druhu a zevní úpravy vyskytují jen v oboru jednoho ministerstva (pověřence), k návrhu tohoto ministerstva (pověřence).
(2) Konal-li zaměstnanec službu, která zakládá nárok na služební oděv, jen část roku (užívacího období), nejméně však nepřetržitě aspoň 6 měsíců, poskytne se náhrada poměrnou částkou. Podmínka nepřetržité služby 6 měsíců neplatí, byl-li zaměstnanec před uplynutím této doby přeložen do výslužby nebo z výkonu činné služby odstraněn pro některý z důvodů uvedených v §§ 1 a 4 dekretu presidenta republiky ze dne 17. srpna 1945, č. 53 Sb., o odčinění křivd československým veřejným zaměstnancům.
(3) Předpokladem pro poskytnutí oděvní náhrady je, že zaměstnanec je státně a národně spolehlivý.
(4) Oděvní náhrada se vyplatí bez průkazu stanoveného v § 12, odst. 1, poslední větě vl. nař. č. 133/1934 Sb.