Metody zjišťování součinitele "k"
a) Dopravní a přepravní prostředky, mimo cisterny určené k přepravě kapalných potravin
7. Izolační vlastnosti se zjišťují za setrvalého teplotního režimu metodou vnitřního chlazení nebo metodou vnitřního ohřevu. V obou těchto případech se prázdný dopravní nebo přepravní prostředek umísťuje do izotermické komory.
8. Nezávisle na zvolené metodě se musí v izotermické komoře během všech zkoušek udržovat rovnoměrná a stálá teplota s tolerancí nejvýše ± 0,5 °C na takové úrovni, aby rozdíl mezi teplotou uvnitř dopravního nebo přepravního prostředku a teplotou v izotermické komoře byl 25 ± 2 °C, přičemž střední teplota stěn skříní se musí udržovat + 20 ± 0,5 °C.
Po dobu jednoho roku po vstupu této změny v platnost 1) pověřené zkušební stanice mohou korigovat výpočet naměřené hodnoty koeficientu prostupu tepla "k" a uvažovat střední teplotu stěn skříně + 20 °C.
------------------------------------------------------------------
1) Datem vstupu v platnost je 22. únor 1996.
9. Při zjišťování celkového součinitele prostupu tepla (součinitel "k") metodou vnitřního chlazení se musí rosný bod v prostoru izotermické komory udržovat na úrovni + 25 ± 2 °C. Vzduch ve zkušební komoře v průbechu zkoušky ať již metodou vnitřního chlazení, nebo metodou vnitřního ohřevu, musí nepřetržitě proudit tak, aby jeho rychlost ve vzdálenosti 10 cm od stěn byla 1 až 2 m/s.
10. Při použití zkušební metody vnitřního chlazení se uvnitř skříně umístí jeden nebo několik výměníků tepla. Povrch těchto výměníků musí být takový, aby při průchodu plynu o teplotě ne nižší než 0 °C 2) střední vnitřní teplota skříně po dosažení setrvalého teplotního režimu zůstala nižší než + 10 °C. Při použití zkušební metody vnitřního ohřevu se užívají elektrické ohřívače (elektrické odpory atd.). Výměníky tepla nebo elektrické ohřívače se vybaví vzduchovým dmychadlem dodávajícím množství vzduchu zabezpečující, aby největší rozdíl mezi teplotami na libovolných dvou ze 12 míst uvedených výše v bodě 3 tohoto dodatku nebyl po dosažení setrvalého teplotního režimu větší než 3 °C.
------------------------------------------------------------------
2) aby nedošlo k namrzání
11. Přístroje na měření teploty chráněné před přímým sáláním se umísťují vně a uvnitř skříně na místech vyjmenovaných v bodech 3 a 4 tohoto dodatku.
12. Uvedou se v činnost zařízení na výrobu a rozvod chladu nebo tepla a pro měření tepelného výkonu a termického ekvivalentu větrací zařízení přivádějící do pohybu vzduch. Ztráty v elektrických vodičích mezi měřícím zařízením tepelného příkonu a zkoušenou skříní musí být zjištěny měřením nebo výpočtem a odečteny od celkového naměřeného tepelného příkonu.
13. Po dosažení setrvalého teplotního režimu nesmí být maximální rozdíl mezi teplotami nejchladnějšího a nejteplejšího místa na vnějším povrchu skříně větší než 2 °C.
14. Střední vnější teplota skříně se musí zjišťovat nejméně čtyřikrát za hodinu.
15. Doba zkoušky se musí prodloužit tak, aby se ověřování vlastností dělo za setrvalého teplotního režimu (viz odstavec 6 tohoto dodatku). Nezjišťují-li se a neregistrují-li se hodnoty automaticky, je třeba dobu zkoušky prodloužit o dalších osm hodin, aby se prověřila setrvalost teplotního režimu a aby mohla být provedena závěrečná definitivní měření.
b) Cisterny určené pro přepravy kapalných potravin
16. Níže popsaná metoda se týká výhradně dopravních a přepravních prostředků - cisteren s jednou nebo několika komorami, určených pouze pro přepravy kapalných potravin, například mléka. Každá komora těchto cisteren musí mít nejméně jedno plnící a jedno výpustné hrdlo. Má-li cisterna několik komor, musí být jedna od druhé oddělena neizolovanými vertikálními dělícími přepážkami (příčkami).
17. Kontrola izolačních vlastností se provádí při setrvalém teplotním režimu metodou vnitřního ohřevu prázdné cisterny umístěné v izotermické komoře.
18. V průběhu zkoušky se musí rovnoměrná a stálá střední teplota izotermické komory ustálit a udržovat s tolerancí ± 0,5 °C na takové úrovni, aby rozdíl mezi vnitřní teplotou skříně a teplotou v izotermické komoře byl nejvýše 25 ± 2 °C s průměrnou teplotou stěn skříně udržovanou na hodnotě + 20 ± 0,5 °C.
Po dobu jednoho roku po vstupu této změny v platnost +) pověřené zkušební stanice mohou korigovat výpočet naměřené hodnoty koeficientu prostupu tepla "k" a uvažovat střední teplotu stěn skříně + 20 °C.
------------------------------------------------------------------
+) Datem vstupu v platnost je 22. únor 1996.
19. Vzduch v komoře se neustále udržuje v pohybu tak, aby jeho rychlost ve vzdálenosti 10 cm od stěn byla 1 až 2 M/s.
20. Uvnitř cisterny se umísťuje výměník tepla. Má-li cisterna několik komor, umístí se výměník tepla v každé z nich. Tyto tepelné výměníky mají elektrické odpory a ventilátor, jehož výkon postačuje k tomu, aby rozdíl mezi maximální a minimální teplotou uvnitř každé komory po dosažení setrvalého teplotního režimu nebyl větší než 3 °C.
Má-li cisterna několik komor, nesmí se střední teploty nejchladnější komory lišit od střední teploty nejteplejší komory o více než 2 °C, přičemž se teploty měří tak, jak je stanoveno v bodě 21 tohoto dodatku.
21. Přístroje na měření teplot, chráněné před přímým sáláním, se umísťují uvnitř a vně cisterny ve vzdálenosti 10 cm od stěny takto:
a) Není-li cisterna rozdělena na komory, měří se teplota alespoň v těchto 12 místech:
- na 4 koncích dvou na sebe kolmých průměrů, jednoho horizontálního a druhého vertikálního, v blízkosti každého z obou den;
- na 4 koncích dvou na sebe kolmých průměrů skloněných pod úhlem 45° k horizontále v příčné rovině cisterny.
b) Je-li cisterna rozdělena na několik komor, měří se teplota v těchto místech:
- u obou krajních komor alespoň na koncích horizontálního průměru v blízkosti dna a na koncích vertikálního průměru v blízkosti přepážky; a
- u každé z ostatních komor alespoň pod úhlem 45° k horizontále v blízkosti jedné z přepážek a na koncích průměru kolmého ke předchozímu v blízkosti druhé přepážky.
Střední vnitřní teplotou a střední vnější teplotou cisterny je aritmetický průměr všech hodnot naměřených uvnitř cisterny a všech hodnot naměřených vně cisterny. V cisternách s několika komorami je střední vnitřní teplotou každé komory aritmetický průměr hodnot naměřených v této komoře, přičemž počet těchto naměřených hodnot nesmí být menší než čtyři.
22. Uvedou se v činnost zařízení na ohřívání a proudění vzduchu, pro měření tepelného výkonu a tepelného ekvivalentu větracího zařízení uvádějícího vzduch do pohybu.
23. Po dosažení setrvalého teplotního režimu nesmí být maximální rozdíl mezi teplotami nejteplejšího a nejchladnějšího místa na vnějším povrchu cisterny větší než 2 °C.
24. Střední vnější teplota a střední vnitřní teplota se musí zjišťovat nejméně čtyřikrát za hodinu.
25. Doba zkoušky se musí prodloužit tak, aby se ověřování vlastností dělo za setrvalého teplotního režimu (viz odstavec 6 tohoto dodatku). Nezjišťují-li se a neregistrují-li se hodnoty automaticky, je třeba dobu zkoušky prodloužit o dalších osm hodin, aby se prověřila setrvalost teplotního režimu a aby mohla být provedena závěrečná definitivní měření.
c) Ustanovení platná pro všechny typy izotermických
dopravních a přepravních prostředků
i) Kontrola součinitele "k"
26. Není-li cílem zkoušek určení součinitele "k", nýbrž pouze kontrola, není-li tento součinitel pod určitou hranicí, mohou být zkoušky prováděné podle bodu 7 až 25 tohoto dodatku ukončeny, jakmile se provedenými měřeními prokáže, že součinitel "k" odpovídá stanoveným podmínkám.
ii) Přesnost měření součinitele "k"
27. Zkušební stanice musí být vybaveny nezbytným zařízením a přístroji, které zaručí určení součinitele "k" s maximální chybou měření ± 10 % při použití metody vnitřního chlazení a ± 5 % při použití metody vnitřního ohřevu.
iii) Protokoly o zkouškách
28. O každé zkoušce dopravního nebo přepravního prostředku se sepíše protokol sestávající z
- části 1 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 1 A nebo 1 B; a
- části 2 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 2 A nebo 2 B.