D. Měření skutečného chladicího výkonu Wo chladicí jednotky při odmrazeném výparníku
51. Při vyrovnané teplotě se tento výkon rovná součtu tepelného toku U.δQ procházejícího stěnami kalorimetrické skříně nebo dopravním nebo přepravním prostředkem, k němuž je chladicí jednotka připojena, a tepla Wj, které je absorbováno vnitřkem skříně, dodávaného tepelným dmychadlem
Wo = Wj + U . δQ
52. Chladicí jednotka je připojena buď ke kalorimetrické skříni nebo k dopravnímu nebo přepravnímu prostředku.
V každém případě celkový prostup tepla je měřen při střední teplotě stěny před měřením kapacity. Aritmetický korekční faktor založený na zkušenostech zkušební stanice se volí takový, aby byla vzata v úvahu průměrná teplota stěn při každé vyrovnané teplotě během zjišťování skutečné chladící kapacity.
Pro získání maximální přesnosti se doporučuje přednostně používat cejchovanou kalorimetrickou skříň.
Musí se používat měření a postupy uvedené v předchozích odstavcích 1 až 15; je však dostačující měřit U přímo, hodnota tohoto koeficientu se pak určí podle vztahu:
W
U = ---------
δQm
kde
W = tepelná energie (ve W) spotřebovaná na vnitřní ohřev dmychadly δQm = rozdíl mezi střední vnitřní teplotou Qi a střední vnější teplotou Qe
U = tepelný tok na stupeň rozdílu mezi teplotou vzduchu vně a uvnitř kalorimetrické skříně nebo přepravního prostředku měřený při namontované chladící jednotce.
Kalorimetrická skříň nebo jednotka dopravního nebo přepravního prostředku se umístí do zkušební komory. Jestliže se použije kalorimetrická skříň, U.δQ nesmí být větší než 35 % celkového tepelného toku Wo. Kalorimetrická skříň nebo jednotka dopravního nebo přepravního prostředku musí být se zesílenou izolací.
53. Dále uvedená metoda smí být v případě nezbytnosti použita pro zkušební vzorek a pro zkoušení seriově vyráběných dopravních a přepravních prostředků. V tomto případě skutečná chladicí kapacita se určuje násobením hmotnostního toku (m) chladicí kapaliny rozdílem entalpie mezi párou chladicí kapaliny vycházející z chladicí jednotky (ho) a kapalinou vstupující do chladicí jednotky (hi).
Pro zjištění skutečné chladicí kapacity se odečítá tepelný tok dodávaný dmychadly pro cirkulaci vzduchu (Wf). Je obtížné měřit Wf, jestliže dmychadla pro cirkulaci vzduchu jsou poháněna vnějším motorem: v tomto případě se metoda entalpie nedoporučuje. Jestliže jsou dmychadla poháněna elektrickými motory, elektrická energie se měří vhodnými přístroji s přesností ± 3 %.
Tepelná bilance se určuje podle vzorce:
Wo = (ho - hi) m - Wf
Vhodné metody jsou uvedeny v normách ISO 971, BS 3122, DIN, NEN atd. Elektrický ohřívač je umístěn uvnitř dopravního nebo přepravního prostředku pro zajištění tepelné rovnováhy.
54. Měřicí přístroje
Zkušební stanice musí být vybaveny přístroji pro měření hodnoty koeficientu U s přesností ± 5 %. Tepelná ztráta únikem vzduchu nesmí být větší než 5 % z celkového prostupu tepla stěnami kalorimetrické skříně nebo dopravních nebo přepravních prostředků. Průtok chladicí kapaliny musí být měřen s přesností ± 5 %. Chladicí kapacita musí být stanovena s přesností ± 10 %.
Měřící přístroje kalorimetrické skříně nebo chladicí jednotky dopravního nebo přepravního prostředku musí odpovídat přístrojům uvedeným v předchozích odstavcích 3 a 4. Musí být měřeny:
a) Teploty vzduchu:
- Nejméně čtyři teploměry rovnoměrně rozmístěny ve vstupu výparníku;
- Nejméně čtyři teploměry rovnoměrně rozmístěné ve výstupu výparníku;
- Nejméně čtyři teploměry rovnoměrně rozmístěné ve vstupu kondenzátoru;
- Teploměry musí být chráněny proti radiaci (radiačnímu teplu).
b) Spotřeba energie:
Přístroje musí zajistit měření elektrické energie nebo spotřeby paliva chladicí jednotky.
c) Rychlost obrátek:
Přístroje musí zajistit měření rychlosti obrátek kompresorů a dmychadel nebo jejich záznam pro výpočet, pokud její přímé měření není možné.
d) Tlak:
Tlakoměry s vysokou přesností (± 1 %) musí být umístěny do kondenzátoru a výparníku a do vstupu kondenzátoru, jestliže výparník je vybaven regulátorem tlaku.
e) Množství tepla:
Tepelný tok vháněný dmychadly pro vnitřní ohřev vybavený elektrickými reostaty nesmí přesáhnout 1 W/cm2 a ohřívací jednotky musí být chráněny obaly s nízkým vyzařováním tepla.
55. Zkušební podmínky
i) Vnější prostor kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku: teplota vzduchu ve vstupu kondenzátoru musí být udržována v rozmezí 30 ± 0,5 °C.
ii) Vnitřní prostor kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku (ve vstupu vzduchu do výparníku): musí být tři úrovně teploty mezi - 25 °C a + 12 °C v závislosti na charakteristikách chladicí jednotky, jedna úroveň teploty musí odpovídat minimu předepsanému pro třídu požadovanou výrobcem s tolerancí ± 1 °C.
Střední vnitrní teplota musí být udržována s tolerancí ± 0,5 °C. Během měření chladicí kapacity tepelné ztráty kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku musí být udržovány na konstantní úrovni s tolerancí ± 1 %.
Při předávání chladicí jednotky ke zkouškám musí jeho výrobce současně předložit:
- dokumentaci popisující jednotku, která má být zkoušena;
- technickou dokumentaci obsahující parametry, které jsou nejdůležitější pro činnost jednotky, a specifikující přípustný rozsah;
- charakteristiky série zkoušeného zařízení; a
- druh(y) energie, který(é) musí být použit(y) při zkoušce.
56. Metody zkoušek
Zkouška musí být rozdělena do dvou hlavních částí, chladicí fáze a měření skutečné chladicí kapacity při třech zvyšujících se úrovních teploty.
a) Chladící fáze; počáteční teplota kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku musí být v rozmezí ± 3 °C předepsané vnější teploty a potom snížena na - 25 °C (nebo na minimální teplotu předepsanou pro danou třídu).
b) Měření skutečné chladicí kapacity při každé úrovni vnitřní teploty.
První zkouška musí být prováděna při každé teplotě nejméně po dobu čtyř hodin řízené termostatem (chladicí jednotky) pro vyrovnání přestupu tepla mezi vnitřkem a vnějškem kalorimetrické skříně nebo jednotkou dopravního nebo přepravního prostředku.
Druhá zkouška musí být prováděna s vypnutým termostatem pro stanovení maximálního tepelného výkonu chladicí jednotky, při kterém tepelný výkon zařízení pro vnitřní ohřev udržuje rovnovážnou podmínku při každé úrovni teploty podle ustanovení v odstavci 55.
Trvání druhé zkoušky nesmí být kratší než čtyři hodiny.
Před změnou jedné úrovně teploty za jinou se musí skříň nebo dopravní nebo přepravní prostředek ručně odmrazit.
Jestliže chladicí jednotka může být poháněna více než jednou formou energie, pak se musí zkoušky opakovat s každým zdrojem energie.
Jestliže je kompresor poháněn motorem vozidla, pak musí být zkouška provedena jak při minimálních, tak při nominálních otáčkách kompresoru udaných výrobcem.
Jestliže je kompresor poháněn od pohybu vozidla, pak musí být zkouška provedena při jmenovitých otáčkách kompresoru udaných výrobcem.
Stejný postup musí být dodržen při metodě entalpie uvedené v odstavci 53, avšak v tomto případě musí být též měřena ztráta tepla dmychadlem výparníku při každé úrovni teploty.
57. Zvláštní opatření (Bezpečnostní opatření)
Jsou-li zkoušky skutečného chladicího výkonu prováděny s odpojeným termostatem chladicí jednotky, musí být dodržena tato zvláštní opatření:
- jestliže je dopravní nebo přepravní prostředek vybaven vstřikovacím systémem horkého plynu, pak musí být během zkoušky vypnut;
- jestliže je chladicí jednotka vybavena automatickým řízením, které odpojuje jednotlivé válce /pro přizpůsobení chladicího výkonu chladicí jednotky příkonu od motoru), pak zkouška musí být provedena s počtem válců vhodným pro danou teplotu.
58. Kontroly
Musí být ověřeno, zda byly použity metody uvedené ve zkušebním protokolu, a dále:
i) zda odmrazovací systém a termostat správně fungují;
ii) zda rychlost cirkulace vzduchu odpovídá údajům výrobce.
Jestliže se má měřit průtok vzduchu chladicí jednotky, musí být použity metody vhodné pro měření celkového průtoku. Doporučuje se použití jedné z relevantních stávajících norem, např. BS 848, ISO 5801, AMCA 210-85, DIN 24163, NFE 36101, NF X10.102, DIN 4796.
iii) zda chladicí látka (chladivo) použitá při zkouškách odpovídá údajům výrobce.
59. Chladicí výkon pro účely ATP je takový, který zabezpečuje střední vnitřní teplotu a který byl stanoven pomocí teploměrů umístěných do vstupu nebo do výstupu výparníku.
60. Protokoly o zkoušce
Protokol o zkoušce vhodného typu musí být vystaven podle dále uvedeného vzoru č. 10.