Normotvorná pravomoc
89. Ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb. předjímá, že Česká lékařská komora vydává "řády komory", a ustanovením § 15 odst. 2 se jí svěřuje pravomoc "schvalovat, měnit a rušit organizační, jednací, volební a disciplinární řád". Tuto - normotvornou - pravomoc vykonává sjezd delegátů, jemuž se přisuzuje oprávnění k vydávání ("schvalování") i dalších předpisů Komory, což je dovozováno z demonstrativního výčtu působnosti tohoto orgánu. Normotvorná pravomoc je charakteristická i pro další profesní komory a za jednu z nejúplnějších lze mít úpravu vtělenou do zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, (§ 49 - 53).
90. Autonomní normotvorná pravomoc, závazná pro členy komory, tak představuje "konstitutivní prvek veřejné moci svěřené veřejnoprávní korporaci" (Beran, K.: Právnické osoby veřejného práva. Praha: Linde, 2006, str. 63).
91. Pro tento závěr, rozhodný z hlediska sledovaného tématu, již není podstatné řešení otázky případného přezkumu této normotvorby ("stavovských předpisů"). Nepochybně však neplatí, že by nepodléhala soudnímu přezkumu rozhodnutí orgánů Komory, jimiž bylo zasaženo do právního postavení jejích členů, případně že by zcela mimo soudní ochranu mohly být situovány povinnosti, jež ze stavovských předpisů pro jednotlivé členy vyplývají (srov. výše zmiňovaný nález Ústavního soudu ze dne 16. 4. 2003 sp. zn. I. ÚS 181/01). Ostatně námitka navrhovatelů, že zde chybí relevantní soudní dohled, směřuje zcela zjevně jinam než k institutu povinného členství, o který zde - výlučně - jde.