§ 2.
(1) Předsedy lichevního soudu a jeho členy z řad zkoušeného soudcovstva mohou býti jmenováni jen tací soudcové z povolání, kteří mají způsobilost ku samostatnému vykonávání soudcovského úřadu u soudu, k němuž jest lichevní soud přičleněn.
(2) Jak dalece lze předsedu i ostatní soudce lichevního soudu zaměstnávati u soudu řádného, bude se říditi dle rozsahu prací u soudu lichevního.
(3) Předsedové sborových soudů, jimž přísluší jmenování (§ 3 zákona o soudech lichevních), vyžádají si jmenovací návrh přednosty soudu, u něhož jest soud lichevní zřízen. Předsedové soudů lichevních pro zločiny a přečiny mohou býti jmenováni zároveň soudcovskými členy pro senáty sedmičlenné (§ 12 zákona o soudech lichevních na konci). Předseda lichevního soudu, u něhož zasedá senát sedmičlenný, jest předsedou i tohoto senátu.
(4) Stejným způsobem budiž jmenován i potřebný počet soudcovských náhradníků ze soudců z povolání a zároveň stanoven pořad, jakým nastupují v případě, že by předsedu lichevního soudu aneb jeho člena ze soudců z povolání něco zašlo. Je-li u některého lichevního soudu více oddělení, nutno jmenovati tolik náhradníků předsedy, kolik je oddělení.
(5) První jmenování stane se na dobu do konce roku 1920.