§ 13
Omezení informace o nebezpečné látce v bezpečnostní zprávě
(1) Krajský úřad může na návrh provozovatele rozhodnout o omezení informace o konkrétní nebezpečné látce vyžadované v bezpečnostní zprávě, pokud provozovatel dostatečně prokáže, že konkrétní nebezpečná látka, umístěná v objektu nebo zařízení nebo jakékoli jeho části, je ve stavu, který není schopen vytvořit nebezpečí závažné havárie, a je splněno alespoň jedno z následujících kritérii
a) nebezpečná látka je v tuhém stavu a za obvyklých ani za jakýchkoli mimořádných podmínek, které lze předpokládat, není možné uvolnění materiálu nebo energie, které by představovalo zdroj rizika,
b) nebezpečná látka je balena nebo upravena takovým způsobem a vyskytuje se v takovém množství, že ani maximální únik látky za jakýchkoli okolností nepředstavuje zdroj rizika,
c) nebezpečná látka je umístěna v takovém množství a vzdálenosti od ostatních nebezpečných látek v daném objektu nebo zařízení, že nemůže sama představovat zdroj rizika ani způsobit závažnou havárii s přítomností jiných nebezpečných látek,
d) látka je vybrána na základě její obecné klasifikace podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu části 1 v tabulce II, ale nemůže za daných podmínek představovat zdroj rizika, a proto tato klasifikace pro ni není účelná.
(2) Krajský úřad zasílá stejnopis svého rozhodnutí vydaného podle odstavce 1 ministerstvu, dotčeným orgánům veřejné správy a dotčeným obcím.
(3) Ministerstvo zpracovává jednou ročně zprávu o provozovatelích, u kterých došlo k omezení informace vyžadované v bezpečnostní zprávě podle odstavce 1, včetně uvedení kritérií tohoto omezení.
(4) Ministerstvo zasílá kopii zprávy zpracované podle odstavce 3 jednou ročně dotčeným orgánům veřejné správy, dotčeným obcím a Evropské komisi (dále jen "Komise").