ODDÍL III
Hodnocení a usměrňování expozice obyvatelstva
22. Expozice obyvatel závisí na řadě faktorů, jako je rozložení zdrojů záření, zejména radioaktivních látek v prostředí, způsob užívání prostředí obyvateli, jejich věk a anatomická a fyziologická charakteristika; přitom není prakticky možné určit dávky, jež obdrží každý jednotlivec. Proto je třeba určit menší skupinu obyvatel reprezentující jednotlivce, jejichž expozice je nejzávažnější (kritická skupina); takoví jednotlivci obdrží zpravidla nejvyšší dávky. Tato kritická skupina obyvatel má být homogenní z hlediska věku, diety nebo těch ustálených způsobů užívání životního prostředí, jež mohou ovlivnit výši expozice. Mezní dávky (dávkové úvazky) jednotlivce z obyvatelstva stanovené v tabulce 1 jako kritérium plánování ochrany nebo hodnocení dosaženého stupně ochrany platí pro průměrnou expozici členů kritické skupiny. Správnost určení kritické skupiny je třeba ověřovat zejména při změně v uvádění radioaktivních látek do životního prostředí a ve způsobu jeho užívání obyvatelstvem.
23. Nejsou-li podklady pro určení kritické skupiny obyvatel, např. při projektování zařízení, použije se při odhadu očekávaných dávek nebo příjmu radioaktivních látek bezpečnostních koeficientů, jež musí respektovat možné variace ve faktorech, které mohou ovlivnit výši expozice u jednotlivců.
24. Pokud by došlo k expozici z více zdrojů, je třeba plánovat ochranu tak, aby celková expozice ze všech zdrojů nepřesáhla stanovené mezní dávky.
25. Roční příjmy radionuklidů inhalací nebo potravou (ingescí) dospělými jednotlivci jsou stanoveny v tabulce 2.
26. Při použití zdrojů záření ve výuce žáků všeobecně vzdělávacích a odborných škol nesmějí dávky u žáků za rok překročit desetinu mezních dávek; v průběhu jedné vyučovací akce (demonstrace, laboratorní cvičení) nemá být překročena setina těchto mezních dávek. Toto omezení však neplatí na plánování ochrany žáků odborných škol pro výchovu odborníků ve využití zdrojů záření, na něž se vztahují bod 15 a ustanovení § 6 odst. 1 vyhlášky.