§ 14
Zdaňovací období, odvod a splatnost daně, zálohové vracení daně
(1) Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc.
(2) Daň se odvádí
a) jednou částkou za měsíc podle odstavce 4, nebo
b) zálohovými pevnými částkami podle odstavců 5 až 7.
(3) Měsíční daňovou povinností se rozumí daňová povinnost za zdaňovací období, které bezprostředně předchází nejbližšímu uplynulému zdaňovacímu období.
(4) Jednou částkou za měsíc odvádějí daň plátci, jejichž měsíční daňová povinnost, s výjimkou daňové povinnosti podle § 5 odst. 1 písm. b) a e), nepřesáhne částku 10 000 000 Kč, nejpozději do 55. dne po skončení zdaňovacího období.
(5) Zálohové pevné částky odvádějí plátci denně, pokud jejich měsíční daňová povinnost, s výjimkou daňové povinnosti podle § 5 odst. 1 písm. b) a e), přesáhne 10 000 000 Kč.
(6) Výši zálohových pevných částek podle odstavce 5 stanoví finanční orgán. Přihlíží přitom k výši a časovému rozložení vzniku daňové povinnosti a k výši nároku na vrácení daně uplatněného podle § 12 odst. 1 písm. a) a b) za zdaňovací období, které bezprostředně předchází nejbližšímu uplynulému zdaňovacímu období.
(7) Splátkové období začíná u plátců, kteří odvádějí zálohové pevné částky denně, 56. dnem od začátku měsíce, ve kterém daňová povinnost vznikla, a končí 55. dnem od začátku měsíce následujícího po měsíci, ve kterém daňová povinnost vznikla. Plátci jsou povinni v poslední den splátkového období místo odvodu zálohové pevné částky vyrovnat daňovou povinnost za měsíc, ve kterém daňová povinnost vznikla.
(8) Daň za zdaňovací období, v němž byl plátce zaregistrován, odvede plátce nejpozději do 55. dne po skončení tohoto zdaňovacího období. Byl-li plátce zaregistrován v jiný než první pracovní den zdaňovacího období, odvede daň za první dvě zdaňovací období vždy do 55. dne po skončení příslušného zdaňovacího období.
(9) Při dovozu vybraných výrobků se daň odvádí ve lhůtě, kterou stanoví celní zákon.19)
(10) Přesáhne-li ve zdaňovacím období částka nároku na vrácení daně částku daňové povinnosti, postupuje se při vypořádání rozdílu mezi těmito částkami obdobně jako při vypořádání daňového přeplatku. 19a)
(11) Plátce, jemuž v průběhu zdaňovacího období nevznikne daňová povinnost, s výjimkou daňové povinnosti podle § 5 odst. 1 písm. b), a který za stejné zdaňovací období bude uplatňovat nárok na vrácení daně podle § 12 odst. 1 písm. a), může požádat finanční orgán o zálohu na vrácení daně. Žádost plátce předkládá do 11. dne zdaňovacího období, do 21. dne zdaňovacího období a do 1. dne zdaňovacího období bezprostředně následujícího, pokud prokázaný nárok na vrácení daně přesáhne ke dni podání žádosti 50 000 Kč. Do každé lhůty uvedené v tomto odstavci může plátce požádat o zálohu na vrácení daně jen jednou. V žádosti předložené do 11. dne zdaňovacího období lze uplatnit i nároky vzniklé po 21. dnu bezprostředně předcházejícího zdaňovacího období. Záloha na vrácení daně se v tomto případě uvede na daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém plátce o zálohu na vrácení daně požádal.
(12) Žádost o zálohu na vrácení daně musí být podána písemně a musí být doložena dokladem prokazujícím nárok na vrácení daně podle § 10 odst. 6. Žádost o zálohu na vrácení daně je osvobozena od správních poplatků.
(13) Požádá-li plátce o zálohu na vrácení daně způsobem uvedeným v odstavcích 11 a 12, finanční orgán požadovanou částku vrátí do 30 dnů od posledního dne lhůty uvedené v odstavci 11.
(14) Poukáže-li finanční orgán zálohu na vrácení daně po lhůtě stanovené v odstavci 13, je povinen zaplatit plátci úrok z této částky ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí.
(15) Ustanovení odstavců 1 až 9 se nevztahují na odvody a splatnost daně v případě, že daňová povinnost vznikla podle § 5 odst. 1 písm. e). Lhůty odvodu a splatnosti daně jsou pro tento případ stanoveny v § 40a.
------------------------------------------------------------------
19) § 270 zákona ČNR č. 13/1993 Sb.
19a) § 64 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.