Článek 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 jsou úroky mající zdroj v jednom smluvním státě osvobozeny od zdanění v tomto státě, pokud jsou skutečně vlastněny:
a) vládou, nižším správním útvarem nebo místním úřadem druhého smluvního státu; nebo
b) centrální bankou tohoto druhého státu; nebo
c) jakoukoli finanční institucí, která je vlastněna nebo ovládána vládou tohoto druhého státu; nebo
d) rezidentem druhého smluvního státu, a to v souvislosti s půjčkou nebo úvěrem, která je zaručena nebo pojištěna nebo který je zaručen nebo pojištěn:
(i) vládou, nižším správním útvarem nebo místním úřadem druhého smluvního státu; nebo
(ii) centrální bankou tohoto druhého státu; nebo
(iii) jakoukoli finanční institucí, která je vlastněna nebo ovládána vládou tohoto druhého státu.
4. Pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad, výrazy "centrální banka" a "jakákoli finanční instituce, která je vlastněna nebo ovládána vládou tohoto druhého státu" označují pro účely ustanovení odstavce 3:
a) v případě Pákistánu:
(i) Státní banku Pákistánu;
(ii) Národní banku Pákistánu; a
(iii) jakoukoli finanční instituci, která je vlastněna nebo ovládána vládou Pákistánu, jak může být dohodnuto mezi příslušnými úřady smluvních států;
b) v případě České republiky:
(i) Českou národní banku;
(ii) Českou exportní banku;
(iii) Exportní garanční a pojišťovací společnost; a
(iv) jakoukoli finanční instituci, která je vlastněna nebo ovládána vládou České republiky, jak může být dohodnuto mezi příslušnými úřady smluvních států.
5. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz "úroky" nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3.
6. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
7. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
8. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.