Článek 1
Státní příslušníci kteréhokoliv smluvního státu, jakož i osoby mající obvyklé bydliště v některém ze smluvních států, budou mít v každém smluvním státě nárok na právní pomoc v soudním řízení ve věcech civilních a obchodních za stejných podmínek, jako by byli sami státními příslušníky tohoto státu a měli v něm obvyklé bydliště.
Osoby, na které se nevztahuje první odstavec, které však dříve měly obvyklé bydliště ve smluvním státě, v němž bude nebo již bylo zahájeno soudní řízení, budou mít nárok na právní pomoc za podmínek uvedených v prvním odstavci, jestliže právní důvod soudního řízení vyplynul z jejich původního obvyklého bydliště v tomto státě.
Ve státech, v nichž je poskytována právní pomoc ve věcech správních, sociálních nebo daňových, se ustanovení tohoto článku použijí na případy předložené soudům příslušným v těchto věcech.