Článek 20
Pracovník, který pobíral nebo pobírá dávky (zabezpečení) pro nemoc z povolání k tíži jedné smluvní strany a poté vykonával výdělečnou činnost, která také podle právních předpisů druhé smluvní strany způsobila nemoc z povolání vedoucí ke snížení pracovní schopnosti, má nárok na zvýšení dávky (zabezpečení).
V takovém případě instituce první smluvní strany poskytuje dávky (zabezpečení) podle jejích právních předpisů bez přihlédnutí ke snížení pracovní schopnosti a instituce druhé smluvní strany ve výši odpovídající snížení pracovní schopnosti.