Článek 19
Řešení rozporů
(1) Rozpory týkající se výkladu nebo provádění této Smlouvy budou řešeny příslušnými místy obou smluvních států. Tím není vyloučeno řešení diplomatickou cestou.
(2) Jestliže nebude možno vyřešit rozpor tímto způsobem, bude předložen na požádání jednoho ze smluvních států rozhodčímu soudu.
(3) Rozhodčí soud bude ustanoven případ od případu tak, že každý z obou smluvních států určí do tří měsíců poté, kdy jeden z nich oznámil svůj úmysl se obrátit na rozhodčí soud, po jednom rozhodci, a že se takto určení rozhodci dohodnou na příslušníku třetího státu jako předsedovi. Nedojde-li k dohodě o předsedovi do šesti měsíců poté, kdy jeden z obou smluvních států oznámil svůj úmysl obrátit se na rozhodčí soud a nebude-li dohodnuto jinak, platí pro určení předsedy ustanovení článku 45 Úmluvy ze dne 18. října 1907 o pokojném řešení mezinárodních sporů, pokud se vztahují na volbu předsedy.
(4) Rozhodčí soud rozhoduje podle této Smlouvy, jakož i s použitím mezinárodního obyčejového práva a obecně uznaných právních zásad.
(5) Rozhodčí soud rozhoduje většinou hlasů. Jeho rozhodnutí jsou závazná. Každý ze smluvních států hradí výlohy svého rozhodce; ostatní výlohy hradí oba smluvní státy stejným dílem. V ostatním si upraví řízení rozhodčí soud sám.
(6) Pokud jde o předvolávání a výslech svědků a znalců, použije se obdobně ustanovení o právní pomoci platných v té které době mezi oběma smluvními státy.