Čl. 23
Prohlášení za nezvěstného, mrtvého a důkaz smrti
(1) Ve věcech ustanovení opatrovníka nepřítomnému, prohlášení osoby za nezvěstnou či mrtvou a ve věcech řízení o důkazu smrti, je dána pravomoc soudů Strany, jejímž příslušníkem byla osoba v době, kdy se stala nezvěstnou.
(2) Soud jedné Strany může prohlásit příslušníka druhé Strany za mrtvého
a) na návrh osoby, která chce uplatnit nárok z dědického nebo z manželského práva majetkového na nemovitost nezvěstného, která je na území této Strany, nebo
b) na návrh manžela, má-li v době podání návrhu bydliště na území této Strany.
(3) Prohlášení za mrtvého se spravuje domovským právním řádem nezvěstného i v případech uvedených v odstavci 2.