§ 3
Povinnosti při dopravním podnikání
(1) Podniky oprávněné k dopravnímu podnikání nemohou odmítnout dopravu, jsou-li splněny podmínky příslušných řádů [odstavec 2 písm. b)], je-li doprava možná jejich provozními zařízeními, není-li zakázána právními předpisy nebo opatřeními veřejných orgánů a nebrání-li dopravě okolnosti, které podnik nemohl odvrátit ani zdolat (dopravní povinnost).
(2) Dále jsou tyto podniky povinny zejména:
a) provozovat dopravu pravidelnou bez přerušení, leč by při dopravě byla ohrožena bezpečnost silničního provozu, života a zdraví dopravovaných osob nebo bezpečnost dopravovaných věcí;
b) provádět dopravu osob a věcí podle stanovených podmínek (řádů);
c) sestavit tarify a řídit se při tom stanovenými podmínkami [písm. b)] a sazbami, které vydává a vyhlašuje v příslušném úředním listě ministerstvo dopravy podle předpisů o plánování a tvorbě cen; z tarifů musí být zřejmé podmínky pro dopravu, jakož i podmínky pro určení výše jízdného a dopravného;
d) sestavit pro pravidelnou dopravu osob jízdní řád, dbát při tom v mezích technické a hospodářské účelnosti potřeb veřejnosti a dodržovat jízdní řád v rámci bezpečnosti dopravy; uživatelé dopravy nemají však nárok na náhradu škody, která jim snad vzejde z nedodržení jízdního řádu.
(3) Podniky oprávněné k dopravnímu podnikání mohou provozovat dopravu společně s podnikem jiné dopravy než silniční podle jednotných podmínek a tarifů; ministerstvo dopravy, a to pokud jde o komunální podniky, v dohodě s ministerstvem vnitra, popřípadě krajský národní výbor jimi zmocněný, mohou jim to uložit. Přitom je možno se odchýlit od podmínek a tarifů uvedených v odstavci 2 písm. b) a c).
(4) Podmínky pro provozování pravidelné silniční dopravy, která se podle předpisů o plánování zahrnuje do dopravy městské, budou, pokud to povaha věci připouští, shodné s podmínkami pro ostatní druhy městské dopravy.