§ 16.
(1) Užití mimořádného práva zmírňovacího a přeměňovacího je vyloučeno při odsouzení za zločin podle tohoto zákona spáchaný osobou starší osmnácti let, leč by čin byl zločinem jedině proto, že vinník byl již potrestán pro přečin předražování.
(2) Soud užívaje mimořádného práva zmírňovacího nebo přeměňovacího nesmí uložiti za přečin jako trest hlavní nižší trest než vězení čtrnácti dnů; při odsouzení za zločin nesmí uložiti kratší trest žaláře, než činí nejnižší časová výměra trestu na svobodě určeného v tomto zákoně na přečin téhož druhu.
(3) U osob starších osmnácti let je podmíněné odsouzení vyloučeno, jde-li o zločin podle tohoto zákona, vůbec, jde-li o přečin nebo přestupek, vyžaduje-li veřejný zájem výkonu trestu.
(4) Osoby, jež byly odsouzeny vedle trestu na svobodě též k trestu peněžitému, jsou však povinny, i když odsouzení to jest podmíněné, zaplatiti. trest na penězích, jakmile rozsudek nabyl moci práva. Přes to nastanou i ohledně tohoto trestu (ostatní) účinky zákona o podmíněném odsouzení (§ 1, odst. 2., a § 9, odst. 2. až 4., zákona ze dne 17. října 1919, č. 562 Sb. z. a n.). Není-li takový peněžitý trest dobytný, odkládá se podmíněně výkon náhradního trestu na svobodě.
(5) Když se vyměřují tresty peněžité, jež sluší ukládati podle tohoto zákona, budiž přihlíženo zejména k nezákonnému zisku, jehož bylo nebo mělo býti dosaženo trestným činem.
(6) Není-li obžalovaný s to, aniž by ohrozil výživu svou nebo své rodiny, zaplatiti peněžitý trest uložený vedle trestu na svobodě, upustí soud i tehdy od uložení trestu na penězích, když zákonná sazba takový trest ustanovuje.
(7) Náhradní trest za nedobytný trest peněžitý budiž uložen stejným druhem trestu jako trest hlavní. Doba jeho buď vyměřena podle zavinění, avšak nepřesahujž nejvyšší hranice sazby, jíž bylo užito při výměře trestu na svobodě, a nebuď delší jednoho roku.
(8) Pokuty a peněžité tresty uložené podle tohoto zákona připadají státu.