Článek IV
1. Článek 11 odstavec 1 Smlouvy se mění následovně:
"1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a skutečně vlastněné rezidentem druhého smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto druhém státě."
2. Do článku 11 odstavce 2 Smlouvy se doplňuje druhá věta, která zní následovně:
"Výraz "úroky" nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3."
3. Do článku 11 Smlouvy se doplňuje nový odstavec 4, který zní následovně:
"4. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna."
4. Stávající odstavec 4 článku 11 Smlouvy se přečíslovává na odstavec 5.