§ 2
(1) Nemůže-li povinná osoba (organizace) uhradit náklad na nezbytnou úpravu památky z vlastních prostředků ani z půjčky poskytnuté jí Státní spořitelnou, nebo nemá-li z takovéto úpravy užitek, anebo má-li z ní užitek jen nepatrný v poměru k nákladu, může jí krajský národní výbor poskytnout na její žádost na úhradu nákladu příspěvek, a to až do výše 9/10 nákladu; v mimořádných případech, zejména při nutné konzervaci nebo restaurování maleb, fresek, sgrafit, plastik a bohatě členěné štukové výzdoby, lze uhradit tímto příspěvkem náklad zcela.
(2) Žádost o příspěvek se podává u krajského národního výboru, v jehož obvodu se památka nalézá. Žadatel je povinen předložit rozpočet nákladů na úpravu, a pokud jde o nemovitou památku, uvést též její roční čistý výnos za poslední tři roky a břemena váznoucí na nemovitosti.
(3) O poskytnutí příspěvku a jeho výši rozhoduje krajský národní výbor na základě
a) podkladů potřebných pro posouzení výše nákladů,
b) výsledku šetření konaného o tom, zda a jaký užitek přinese žadateli provedení úprav,
c) stanoviska Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody, jde-li o národní kulturní památku nebo o nemovitou památku ležící v památkové rezervaci,
d) posouzení majetkových a výdělkových poměrů žadatele a jeho schopnosti získat u Státní spořitelny úvěr.
(4) Uzná-li krajský národní výbor, že žádost o poskytnutí příspěvku je odůvodněna, určí výši příspěvku a podmínky, za kterých se poskytne; zejména si vymíní, že při převodu vlastnictví k památce mezi živými může být požadováno, aby byl vrácen příspěvek, popřípadě jeho část. Může si též vymínit, že památka bude pojištěna a v jaké výši.