Článek 10
Výslech prostřednictvím videokonference
1. Nachází-li se osoba na území jednoho členského státu a má-li být tato osoba vyslechnuta jako svědek nebo znalec justičními orgány jiného členského státu, může tento jiný členský stát požádat o to, aby výslech proběhl prostřednictvím videokonference v souladu s odstavci 2 až 8, pokud není žádoucí nebo možné, aby se tato osoba dostavila k výslechu na jeho území osobně.
2. Dožádaný členský stát souhlasí s výslechem prostřednictvím videokonference, pokud použití videokonference neodporuje jeho základním právním zásadám, a za podmínky, že pro výslech disponuje odpovídajícím technickým zařízením. Nedisponuje-li dožádaný členský stát technickými prostředky pro výslech prostřednictvím videokonference, může mu dožadující členský stát na základě vzájemné dohody tyto prostředky poskytnout.
3. Žádost o výslech prostřednictvím videokonference musí obsahovat kromě údajů uvedených v článku 14 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci a článku 37 Beneluxské smlouvy zdůvodnění, proč není žádoucí nebo možné, aby se svědek nebo znalec dostavil osobně, název justičního orgánu a jména osob, které budou výslech provádět.
4. Justiční orgán dožádaného členského státu předvolá dotyčnou osobu způsobem stanoveným jeho vnitrostátními právními předpisy.
5. Pro výslech prostřednictvím videokonference platí tato pravidla:
a) při výslechu je přítomen justiční orgán dožádaného členského státu, kterému je v případě potřeby k dispozici tlumočník; tento orgán odpovídá za zjištění totožnosti vyslýchané osoby a za dodržování základních právních zásad dožádaného členského státu. Pokud se justiční orgán dožádaného členského státu domnívá, že během výslechu byly porušeny základní právní zásady dožádaného členského státu, přijme neprodleně nezbytná opatření, aby bylo zajištěno, že výslech bude pokračovat v souladu s uvedenými zásadami;
b) příslušné orgány dožadujícího a dožádaného členského státu se případně dohodnou na opatřeních k ochraně vyslýchané osoby;
c) výslech vede přímo justiční orgán dožadujícího členského státu nebo probíhá pod jeho vedením v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy;
d) na žádost dožadujícího členského státu nebo vyslýchané osoby zajistí dožádaný členský stát, aby měla vyslýchaná osoba v případě potřeby k dispozici tlumočníka;
e) vyslýchaná osoba může uplatnit právo odepřít výpověď podle právních předpisů dožádaného nebo dožadujícího členského státu.
6. Aniž jsou dotčena opatření dohodnutá za účelem ochrany osob, vypracuje justiční orgán dožádaného členského státu protokol o výsledku výslechu s uvedením dne a místa konání výslechu, totožnosti vyslýchané osoby, totožnosti a funkce všech ostatních osob dožádaného členského státu zúčastněných při výslechu, složených přísah a technických podmínek, za kterých se výslech konal. Tento dokument zašle příslušný orgán dožádaného členského státu příslušnému orgánu dožadujícího členského státu.
7. Náklady na zajištění videokonference, náklady na provoz videozařízení v dožádaném členském státě, odměnu tlumočníka poskytnutého dožádaným členským státem, náhradu nákladů svědka a znalce a cestovní výdaje v dožádaném členském státě hradí dožadující členský stát dožádanému členskému státu, ledaže se dožádaný stát zřekne úhrady veškerých nebo části těchto výdajů.
8. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby zajistil, že jsou-li svědkové nebo znalci vyslýcháni podle tohoto článku na jeho území, a přestože mají povinnost vypovídat, výpověď odepřou nebo vypovídají nepravdivě, použije své vnitrostátní právní předpisy stejně, jako kdyby výslech probíhal při vnitrostátním řízení.
9. Členské státy mohou podle své úvahy také použít tento článek při výslechu obviněné osoby prostřednictvím videokonference, pokud je to vhodné, a se souhlasem svých příslušných justičních orgánů. V tomto případě musí být rozhodnutí o uskutečnění videokonference a způsob, jakým bude provedena, předmětem dohody mezi dotyčnými členskými státy v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy a souvisejícími mezinárodními úmluvami včetně Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950.
Každý členský stát může při oznámení podle čl. 27 odst. 2 prohlásit, že nebude první pododstavec uplatňovat. Toto prohlášení může kdykoliv odvolat.
Výslech smí probíhat pouze se souhlasem obviněného. Rada přijme formou právně závazného dokumentu pravidla, která se mohou ukázat nezbytnými pro ochranu práv obviněných osob.