§ 40
Zabrání věci
(1) Nebylo-li uloženo propadnutí věci uvedené v § 38 odst. 1 tohoto zákona, lze rozhodnout, že se taková věc zabírá, jestliže byla použita nebo určena k jednání porušujícímu povinnosti vyplývající z tohoto zákona nebo z rozhodnutí vydaného na jeho základě nebo byla takovým jednáním získána nebo byla nabyta za věc získanou takovým jednáním a jestliže nenáleží osobě, která porušila povinnosti stanovené tímto zákonem a rozhodnutími vydanými na jeho základě, nebo takové osobě nenáleží zcela.
(2) O zabrání věci nelze rozhodnout, jestliže
a) uplynulo 5 let od jednání majícího znaky porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo rozhodnutím vydaným na jeho základě či 5 let ode dne, kdy protiprávní stav naposledy trval, nebo
b) věc náleží osobě požívající výsad a imunit podle mezinárodního práva.
(3) Vlastníkem zabrané věci se stává stát.