Článek 4
Rovné nakládání
(1) Při používání právních předpisů jsou státní občané jednoho smluvního státu postaveni na roveň státním občanům druhého smluvního státu, pokud tato smlouva nestanoví jinak.
(2) Odstavec 1 se netýká
a) právních předpisů obou smluvních států o spoluúčasti pojištěnců a zaměstnavatelů v orgánech nositelů a svazů a v soudní pravomoci z oblasti sociálního zabezpečení;
b) závazků z pojištění v mezistátních smlouvách uzavřených smluvními státy ve vztahu k jiným státům;
c) právních předpisů obou smluvních států o pojištění osob zaměstnaných na úředním zastupitelství jednoho ze smluvních států ve třetích státech nebo u členů tohoto zastupitelství.
(3) Odstavec 1 se vztahuje podle rakouských právních předpisů o zohledňování dob vojenské služby ve válce nebo dob jim postaveným na roveň pouze na české státní občany, kteří měli bezprostředně před 13. březnem 1938 rakouské státní občanství.