Článek 20
Sčítání dob pojištění
(1) Při posuzování nároku na dávky v nezaměstnanosti podle právních předpisů jednoho smluvního státu se přihlíží k dobám pojištění získaným podle právních předpisů druhého smluvního státu.
(2) Podmínkou použití odstavce 1 je, že nezaměstnaný naposledy podléhal právním předpisům smluvního státu, v němž uplatňuje nárok na dávku, a v posledních 12 měsících před podáním žádosti o tuto dávku byl v tomto smluvním státě pojištěn celkem nejméně 26 týdnů bez porušení předpisů o zaměstnávání cizinců.
(3) Podmínka minimální doby zaměstnání 26 týdnů stanovená v odstavci 2 neplatí pro ty nezaměstnané, kterým bylo přislíbeno zaměstnání na delší dobu, ale skončilo bez jejich zavinění dříve než po 26 týdnech.
(4) Podmínka pro minimální dobu pojištění v délce 26 týdnů uvedená v odstavci 2 neplatí v České republice, má-li tam nezaměstnaný bydliště.
(5) Podmínky stanovené v odstavci 2 neplatí v Rakouské republice v případech, kdy má nezaměstnaný rakouské státní občanství nebo kdy to rakouské právní předpisy předpokládají.