Článek 59
(1) Základními plánujícími jednotkami přepravců jsou, pokud střední orgány nestanoví jinak, zásadně ty organizace, které budou zajišťovat přepravu plánovaných zásilek uzavíráním hospodářských smluv o přepravě, krátkodobými plány přepravy, objednáním vozidel veřejné dopravy, použitím vlastní závodové dopravy apod. U železniční a říční přepravy je to zpravidla dodavatel zboží. U automobilové přepravy je to:
a) dodavatel zboží, jestliže jde o přepravu vozidly veřejné nebo závodové dopravy na železniční stanici nebo do říčního překladiště (u kombinované přepravy auto-železnice popřípadě auto-loď) nebo jestliže jde o přímou přepravu k odběrateli vozidlem závodové dopravy dodavatele;
b) odběratel zboží, jestliže jde o přepravu vozidlem veřejné nebo závodové dopravy ze železniční stanice nebo z říčního překladiště (u kombinované přepravy železnice-auto popřípadě loď-auto) anebo jestliže jde o přímou přepravu od dodavatele vozidlem závodové dopravy odběratele;
c) dodavatel zboží nebo odběratel zboží, jestliže jde o přímou přepravu od dodavatele k odběrateli vozidlem veřejné dopravy;
d) odběratel, jestliže jde o přepravu z vyhrazeného zdroje; držitel vyhrazeného zdroje uvede v komentáři informativně celkový objem expedice z tohoto zdroje;
e) železnice, jestliže jde o přepravu vozidlem veřejné dopravy, související se soustředěnou nakládkou nebo vykládkou zboží, obstarávanou železnicí za přepravce; ustanovení bodu 5 přílohy č. 2 k železničnímu přepravnímu řádu ve znění vyhlášky č. 186/1952 přepravního a tarifního věstníku z roku 1964 o nahlašování potřebných údajů stanicím, zůstává nedotčeno.
Dodavatelé, odběratelé i dopravní organizace jsou povinni informovat se vzájemně o předpokládaných požadavcích na dopravu tak, aby nedocházelo k dvojímu uplatňování přepravních potřeb.