Článek 20
Předání osob, vůči nimž je vedeno trestní stíhání
Osoba, vůči níž je vedeno trestní stíhání v dožádaném státě, a jejíž přítomnost je v dožadujícím státě nutná za účelem poskytnutí pomoci podle této úmluvy, bude dočasně předána do dožadujícího státu pro tento účel, pokud s tím osoba i dožádaný stát vysloví souhlas.
Osoba, vůči níž je vedeno trestní stíhání v dožadujícím státě, a jejíž přítomnost v dožádaném státě je nutná za účelem poskytnutí pomoci podle této úmluvy, bude dočasně předána do dožádaného státu, pokud s tím osoba i oba státy vysloví souhlas.
Úkony uvedené výše mohou být odmítnuty mimo jiné z následujících důvodů:
a. osoba ve vazbě nebo ve výkonu trestu odmítne vyslovit souhlas s předáním;
b. je-li přítomnost osoby nutná při vyšetřování nebo v trestním řízení probíhajícím v jurisdikci, které v dané době podléhá;
c. jsou-li dány jiné důvody, ať již právní či jiné povahy, stanovené příslušným orgánem dožádaného nebo dožadujícího státu.
Pro účely tohoto článku:
a. přijímající stát má právo a povinnost držet předávanou osobu ve vazbě, ledaže se předávající stát vyjádřil jinak;
b. přijímající stát vrátí předanou osobu předávajícímu státu, jakmile to okolnosti dovolí, nebylo-li mezi ústředními orgány obou států domluveno jinak;
c. předávající stát není povinen zahájit řízení o vydání za účelem vrácení předané osoby;
d. doba strávená v přijímajícím státě bude započtena do výkonu trestu předané osoby v předávajícím státě; a
e. doba strávená v přijímajícím státě nesmí překročit délku trestu, která předávané osobě zbývá vykonat, nebo 60 dnů podle toho, která z těchto dob je kratší, ledaže předávaná osoba a oba státy souhlasí s prodloužením této doby.