54/1998 Sb. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí změn a doplňků příloh Dohody o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a o specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP), přijaté v Ženevě dne 1. září 1970, vyhlášené pod č. 61/1982 Sb. - Příloha 1, dodatek 2 - METODY A POSTUPY MĚŘENÍ A KONTROLY IZOLAČNÍCH VLASTNOSTÍ A ÚČINNOSTI CHLADICÍCH NEBO VYTÁPĚCÍCH ZAŘÍZENÍ SPECIALIZOVANÝCH DOPRAVNÍCH A PŘEPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ URČENÝCH K PŘEPRAVĚ ZKAZITELNÝCH POTRAVIN

Příloha 1, dodatek 2

METODY A POSTUPY MĚŘENÍ A KONTROLY IZOLAČNÍCH VLASTNOSTÍ A ÚČINNOSTI CHLADICÍCH NEBO VYTÁPĚCÍCH ZAŘÍZENÍ SPECIALIZOVANÝCH DOPRAVNÍCH A PŘEPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ URČENÝCH K PŘEPRAVĚ ZKAZITELNÝCH POTRAVIN

A. DEFINICE A OBECNÁ USTANOVENÍ

1. Součinitel "k": Celkový součinitel prostupu tepla (součinitel "k"), charakterizující izotermické vlastnosti dopravních nebo přepravních prostředků, je definován tímto vztahem:

Obrázek - vzorec

kde W je tepelný příkon potřebný při setrvalém teplotním režimu uvnitř skříně, jejíž střední povrch je roven S, pro udržení absolutního rozdílu δQ mezi střední vnitřní teplotou Qi, a střední vnější teplotou Qe, jestliže je střední vnější teplota Qe stálá.

2. Střední povrch skříně "S" je geometrický průměr vnitřního povrchu Si a vnějšího povrchu Se skříně:

Obrázek - vzorec

Velikost obou povrchů Si a Se se určuje s přihlédnutím k zvláštnostem konstrukce skříně nebo k nerovnostem povrchu, jako je např. zaoblení, podběhy atd. a tyto zvláštnosti nebo nerovnosti se zaznamenávají do příslušné rubriky dále uvedeného zkušebního protokolu; jestliže však má skříň povrch z vlnitého plechu, hledaný povrch se určí jako rovinný průmět tohoto povrchu, nikoli tedy jako povrch rozvinutý do roviny.

3. Má-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, určí se střední vnitřní teplota skříně (Qi) jako aritmetický průměr teplot naměřených ve vzdálenosti 10 cm od stěn v těchto místech:

a) v osmi vnitřních rozích skříně,

b) ve středech čtyř vnitřních ploch skříně s největším plošným obsahem.

Nemá-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, je třeba 12 míst měření určit co nejúčelněji podle tvaru skříně.

4. Má-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, určí se střední vnější teplota skříně (Qe) jako aritmetický průměr teplot naměřených ve vzdálenosti 10 cm od stěn v těchto 12 místech:

a) v osmi vnějších rozích skříně,

b) ve středech čtyř vnějších ploch skříně s největším plošným obsahem.

Nemá-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, je třeba 12 míst měření určit co nejúčelněji podle tvaru skříně.

5. Střední teplota stěn skříně je aritmetický průměr střední vnější teploty skříně a střední vnitřní teploty skříně

Obrázek - vzorec

6. Střední vnější a střední vnitřní teploty skříně měřené po nepřetržitou dobu nejméně 12 hodin nesmějí kolísat o více než ± 0,3 °C a tyto teploty nesmějí kolísat o více než ± 1,0 °C během předcházejících 6 hodin.

Rozdíl mezi výkonem naměřeným za dvě zkušební doby trvající nejméně 3 hodiny před začátkem a nejméně 3 hodiny po skončení zmíněné nepřetržité doby, a oddělené nejméně 6 hodinami, nesmí být větší než 3 %.

Střední hodnoty teplot a tepelného výkonu po dobu nejméně 6 hodin nepřetržité zkušební doby se použijí pro výpočet koeficientu prostupu tepla "k".

Střední vnitřní a vnější teploty na začátku a na konci výpočetní doby trvající nejméně 6 hodin nesmějí kolísat o více než 0,2 °C.

B. IZOLAČNÍ VLASTNOSTI DOPRAVNÝCH A PŘEPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ

Metody zjišťování součinitele "k"

a) Dopravní a přepravní prostředky, mimo cisterny určené k přepravě kapalných potravin

7. Izolační vlastnosti se zjišťují za setrvalého; teplotního režimu metodou vnitřního chlazení nebo metodou vnitřního ohřevu. V obou těchto případech se prázdný dopravní nebo přepravní prostředek umísťuje do izotermické komory.

8. Nezávisle na zvolené metodě se musí v izotermické komoře během všech zkoušek udržovat rovnoměrná a stálá teplota s tolerancí nejvýše + 0,5 °C na takové úrovni, aby rozdíl mezi teplotou uvnitř dopravního nebo přepravního prostředku a teplotou v izotermické komoře byl 25 ± 2 °C, přičemž střední teplota stěn skříní se musí udržovat + 20 ± 0,5 °C.

Po dobu jednoho roku po vstupu této změny v platnost 1) pověřené zkušební stanice mohou korigovat výpočet naměřené hodnoty koeficientu prostupu tepla "k" a uvažovat střední teplotu stěn skříně + 20 °C.

9. Při zjišťování celkového součinitele prostupu tepla (součinitele "k") metodou vnitřního chlazení se musí rosný bod v prostoru izotermické komory udržovat na úrovni + 25 ± 2 °C. Vzduch ve zkušební komoře v průběhu zkoušky ať již metodou vnitřního chlazení, nebo metodou vnitřního ohřevu, musí nepřetržitě proudit tak, aby jeho rychlost ve vzdálenosti 10 cm od stěn byla 1 až 2 m/s.

10. Při použití zkušební metody vnitřního chlazení se uvnitř skříně umístí jeden nebo několik výměníků tepla. Povrch těchto výměníků musí být takový, aby při průchodu plynu o teplotě ne nižší než 0 °C 2) střední vnitřní teplota skříně po dosažení setrvalého teplotního režimu zůstala nižší než + 10 °C. Při použití zkušební metody vnitřního oblevu se užívají elektrické ohřívače (elektrické odpory atd.). Výměníky tepla nebo elektrické ohřívače se vybaví vzduchovým dmychadlem dodávajícím množství vzduchu zabezpečující, aby největší rozdíl mezi teplotami na libovolných dvou ze 12 míst uvedených výše v bodě 3 tohoto dodatku nebyl po dosažení setrvalého teplotního režimu větší než 3 °C.

11. Přístroje na měření teploty chráněné před přímým sáláním se umísťují vně a uvnitř skříně na místech vyjmenovaných v bodech 3 a 4 tohoto dodatku.

12. Uvedou se v činnost zařízení na výrobu a rozvod chladu nebo tepla a pro měření tepelného výkonu a termického ekvivalentu větrací zařízení přivádějící do pohybu vzduch. Ztráty v elektrických vodičích mezi měřícím zařízením tepelného příkonu a zkoušenou skříní musí být zjištěny měřením nebo výpočtem a odečteny od celkového naměřeného tepelného příkonu.

13. Po dosažení setrvalého teplotního režimu nesmí být maximální rozdíl teplotami nejchladnějšího a nejteplejšího místa na vnějším povrchu skříně větší než 2 °C.

14. Střední vnější teplota skříně se musí zjišťovat nejméně čtyřikrát za hodinu.

15. Doba zkoušky se musí prodloužit tak, aby se ověřování vlastností dělo za setrvalého teplotního režimu (viz odstavec 6 tohoto dodatku). Nezjišťují-li se a neregistrují-li se hodnoty automaticky, je třeba dobu zkoušky prodloužit o dalších osm hodin, aby se prověřila setrvalost teplotního režimu a aby mohla být provedena závěrečná definitivní měření.

b) Cisterny určené pro přepravy kapalných potravin

16. Níže popsaná metoda se týká výhradně dopravních a přepravních prostředků - cisteren s jednou nebo několika komorami, určených pouze pro přepravy kapalných potravin, například mléka. Každá komora těchto cisteren musí mít nejméně jedno plnící a jedno výpustné hrdlo. Má-li cisterna několik komor, musí být jedna od druhé oddělena neizolovanými vertikálními dělícími přepážkami (příčkami).

17. Kontrola izolačních vlastností se provádí při setrvalém teplotním režimu metodou vnitřního ohřevu prázdné cisterny umístěné v izotermické komoře.

18. V průběhu zkoušky se musí rovnoměrná a stálá střední teplota izotermické komory ustálit a udržovat s tolerancí ± 0,5 °C na takové úrovni, aby rozdíl mezi vnitřní teplotou skříně a teplotou v izotermické komoře byl nejvýše 25 ± 2 °C s průměrnou teplotou stěn skříně udržovanou na hodnotě + 20 ± 0,5 °C.

Po dobu jednoho roku po vstupu této změny v platnost *) pověřené zkušební stanice mohou korigovat výpočet naměřené hodnoty koeficientu prostupu tepla "k" a uvažovat střední teplotu stěn skříně + 20 °C.

19. Vzduch v komoře se neustále udržuje v pohybu tak, aby jeho rychlost ve vzdálenosti 10 cm od stěn byla 1 až 2 m/s.

20. Uvnitř cisterny se umísťuje výměník tepla, Má-li cisterna několik komor, umístí se výměník tepla v každé z nich. Tyto tepelné výměníky mají elektrické odpory a ventilátor, jehož výkon postačuje k tomu, aby rozdíl mezi maximální a minimální teplotou uvnitř každé komory po dosažení setrvalého teplotního režimu nebyl větší než 3 °C.

Má-li cisterna několik komor, nesmí se střední teplota nejchladnější komory lišit od střední teploty nejteplejší komory o více než 2 °C, přičemž se teploty měří tak, jak je stanoveno v bodě 21 tohoto dodatku.

21. Přístroje na měření teplot, chráněné před přímým sáláním, se umísťují uvnitř a vně cisterny ve vzdálenosti 10 cm od stěny takto:

a) Není-li cisterna rozdělena na komory, měří se teplota alespoň v těchto 12 místech:

- na 4 koncích dvou na sebe kolmých průměrů, jednoho horizontálního a druhého vertikálního, v blízkosti každého z obou den;

- na 4 koncích dvou na sebe kolmých průměrů skloněných pod úhlem 45° k horizontále v příčné rovině cisterny.

b) Je-li cisterna rozdělena na několik komor, měří se teplota v těchto místech:

- u obou krajních komor alespoň na koncích horizontálního průměru v blízkosti dna a na koncích vertikálního průměru v blízkosti přepážky; a

- u každé z ostatních komor alespoň na koncích průměru skloněného pod úhlem 45° k horizontále v blízkosti jedné z přepážek a na koncích průměru kolmého ke předchozímu v blízkosti druhé přepážky.

Střední vnitřní teplotou a střední vnější teplotou cisterny je aritmetický průměr všech hodnot naměřených uvnitř cisterny a všech hodnot naměřených vně cisterny. V cisternách s několika komorami je střední vnitřní teplotou každé komory aritmetický průměr hodnot naměřených v této komoře, přičemž počet těchto naměřených hodnot nesmí být menší než čtyři.

22. Uvedou se v činnost zařízení na ohřívání a proudění vzduchu, pro měření tepelného výkonu a tepelného ekvivalentu větracího zařízení uvádějícího vzduch do pohybu.

23. Po dosažení setrvalého teplotního režimu nesmí být maximální rozdíl mezi teplotami nejteplejšího a nejchladnějšího místa na vnějším povrchu cisterny větší než 2 °C.

24. Střední vnější teplota a střední vnitřní teplota se musí zjišťovat nejméně čtyřikrát za hodinu.

25. Doba zkoušky se musí prodloužit tak, aby se ověřování vlastností dělo za setrvalého teplotního režimu (viz odstavec 6 tohoto dodatku). Nezjišťují-li se a neregistrují-li se hodnoty automaticky, je třeba dobu zkoušky prodloužit o dalších osm hodin, aby se prověřila setrvalost teplotního režimu a aby mohla být provedena závěrečná definitivní měření.

c) Ustanovení platná pro všechny typy izotermických dopravních a přepravních prostředků

i) Kontrola součinitele "k"

26. Není-li cílem zkoušek určení součinitele "k", nýbrž pouze kontrola, není-li tento součinitel pod určitou hranicí, mohou být zkoušky prováděné podle bodu 7 až 25 tohoto dodatku ukončeny, jakmile se provedenými měřeními prokáže, že součinitel "k" odpovídá stanoveným podmínkám.

ii) Přesnost měření součinitele "k"

27. Zkušební stanice musí být vybaveny nezbytným zařízením a přístroji, které zaručí určení součinitele "k" s maximální chybou měření ± 10 % při použití metody vnitřního chlazení a ± 5 % při použití metody vnitřního ohřevu.

iii) Protokoly o zkouškách

28. O každé zkoušce dopravního nebo přepravního prostředku se sepíše protokol sestávající z

- části 1 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 1 A nebo 1 B; a

- části 2 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 2 A nebo 2 B.

Kontrola izolačních vlastností dopravních a přepravních prostředků v provozu

29. Pro kontrolu izolačních vlastností každého dopravního nebo přepravního prostředku, který je v provozu, uvedenou v bodě 1 písm. b) a c) dodatku 1 k této příloze, mohou příslušné orgány:

- buď se rozhodnout pro metody popsané v bodech 7 až 27 tohoto dodatku,

- nebo jmenovat experty, aby posoudili, zda daný dopravní nebo přepravní prostředek může zůstat v té nebo oné kategorii izotermických dopravních nebo přepravních prostředků. Tito experti musí posoudit následující skutečnosti a své závěry učinit na základě těchto kontrol:

a) Celková kontrola dopravního nebo přepravního prostředku

Tato kontrola se provede formou prohlídky dopravního nebo přepravního prostředku podle tohoto pořadí umožňující zjistit:

i) celkové konstrukční řešení izolujícího pláště,

ii) způsob provedení izolace,

iii) druh a stav stěn,

iv) stav opotřebení izotermické skříně,

v) tloušťku stěn

a sepsat všechny připomínky týkající se izolačních vlastností dopravního nebo přepravního prostředku. Pro tento účel mohou experti požadovat demontáž jednotlivých dílů z dopravního nebo přepravního prostředku a předložení všech dokladů nezbytných pro jeho kontrolu (schemata, protokoly o zkouškách, popisy, účty atd.).

b) Kontrola těsnosti skříně (nevztahuje se na cisternové dopravní a přepravní prostředky)

Vizuální kontrolu provede osoba, která vstoupí do dopravního nebo přepravního prostředku umístěného na jasně osvětlené ploše. Lze použít libovolnou metodu, která poskytne přesnější výsledky.

c) Výsledky

i) Lze-li závěry týkající se celkového stavu skříně pokládat za uspokojivé, může dopravní nebo přepravní prostředek zůstat v provozu jako izotermický dopravní nebo přepravní prostředek své původní kategorie v dalším období avšak ne delším tří let. Nejsou-li závěry experta nebo expertů uspokojivé, dopravní nebo přepravní prostředek může zůstat v provozu, ale jedině za podmínky, že úspěšně obstojí při zkouškách ve zkušební stanici podle bodů 7 až 27 tohoto dodatku; v tomto případě může zůstat v provozu v dalším šestiletém období.

ii) Jedná-li se o dopravní nebo přepravní prostředky určitého typu sériově vyráběné, splňující podmínky bodu 2 dodatku 1 k této příloze a patřící témuž vlastníku (provozovateli), je možno kromě kontroly každého dopravního nebo přepravního prostředku provést měření součinitele "k" nejméně u jednoho procenta těchto dopravních nebo přepravních prostředků podle bodů 7 až 27 tohoto dodatku. Jsou-li výsledky této kontroly a měření vyhovující, mohou všechny tyto dopravní nebo přepravní prostředky zůstat v provozu jako izotermické dopravní nebo přepravní prostředky své původní kategorie v dalším šestiletém období

d) Protokol o zkoušce

O každé zkoušce dopravního nebo přepravního prostředku sepíše expert protokol sestávající z

- části 1 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 1 A; a

- části 2 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 3.

Přechodná ustanovení pro nové dopravní a přepravní prostředky

30. Po dobu čtyř let ode dne vstupu této Dohody v platnost podle ustanovení odstavce 1 článku 11, není-li možno vzhledem k nedostatečnému počtu zkušebních stanic měřit součinitel "k" dopravních nebo přepravních prostředků metodami popsanými v odstavcích 7 až 27 tohoto dodatku, lze provádět ověření, zda nové izotermické dopravní nebo přepravní prostředky odpovídají normám předepsaným touto přílohou, podle ustanovení odstavce 29 a kromě toho posoudit izolační vlastnosti z tohoto hlediska:

Izolační materiál hlavních částí dopravního nebo přepravního prostředku (boční stěny, podlaha, střecha, otvory, dveře atd.) musí mít přibližně jednotnou tloušťku, přesahující v metrech číselnou hodnotu, kterou dostaneme dělením součinitele tepelné vodivosti tohoto materiálu ve vlhkém prostředí součinitelem "k" předepsaným pro tu kategorii, do níž má být daný dopravní nebo přepravní prostředek zařazen.

C. ÚČINNOST TEPELNÉHO ZAŘÍZENÍ DOPRAVNÍCH A PŘEPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ

Zkušební metody pro určení účinnosti tepelného zařízení dopravních a přepravních prostředků

31. Účinnost tepelného zařízení dopravních a přepravních prostředků se určuje metodami popsanými v odstavcích 32 až 47 tohoto dodatku.

Chlazené dopravní a přepravní prostředky

32. Prázdný dopravní nebo přepravní prostředek se umístí do izotermické komory, v níž je třeba udržovat rovnoměrnou a stálou střední teplotu + 30 °C s výkyvem ± 0,5 °C. Vzduch v komoře musí být vlhký, přičemž rosný bod je stanoven na + 25 °C s odchylkou ± 2 °C; vzduch se uvádí do pohybu, jak je popsáno výše v bodě 9 tohoto dodatku.

33. Přístroje na měření teploty, chráněné před přímým sáláním, se umístí uvnitř a vně skříně tak, jak je uvedeno v bodech 3 a 4 tohoto dodatku.

34.

a) Do dopravního nebo přepravního prostředku, s výjimkou dopravních a přepravních prostředků s nesnímatelnými eutektickými deskami a dopravních a přepravních prostředků chlazených zkapalněným plynem, se uloží maximální množství chladící látky předepsané výrobním podnikem, nebo které tam může být normálně uloženo, je-li střední vnitřní teplota skříně rovna střední vnější teplotě skříně (+ 30 °C). Dveře příklopy a ostatní otvory se zakryjí a zařízení k vnitřnímu větrání dopravního nebo přepravního prostředku, pokud je, se zapne na maximální výkon. Kromě toho se v nových dopravních nebo přepravních prostředcích uvede uvnitř skříně v činnost vytápěcí zařízení o topném výkonu rovnajícím se 35 % tepla prostupujícího stěnami v podmínkách setrvalého teplotního režimu, a to když je dosaženo teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků. Během zkoušky není přípustné žádné dodatečné vkládání chladicí látky.

b) Zkouška dopravních a přepravních prostředků s nesnímatelnými eutektickými deskami musí zahrnovat předběžnou fázi zmrazování eutektického roztoku. Za tím účelem, jakmile střední vnitřní teplota skříně i teplota desek dosáhnou střední vnější teploty (+ 30 °C), uzavřou se dveře i ostatní otvory a uvede se v činnosti zařízení pro vychlazování desek na dobu následujících 18 hodin. Pracuje-li zařízení pro vychlazování desek v automatických cyklech, prodlužuje se celkový zkušební provoz tohoto zařízení na 24 hodin. U nových dopravních a přepravních prostředků se po zastavení vychlazovacího zařízení uvede uvnitř skříně v činnost vytápěcí zařízení o topném výkonu rovnajícím se 35 % tepla prostupujícího stěnami v podmínkách setrvalého teplotního režimu, a to když je dosaženo teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků. Během zkoušky není přípustné znovuzmrazení roztoku.

c) U dopravních a přepravních prostředků vybavených systémem chlazení zkapalněným plynem je nutno dodržet tento zkušební postup: jakmile střední vnitřní teplota skříně dosáhne hodnoty střední vnější teploty (+ 30 °C), naplní se nádrže určené pro zkapalněný plyn do úrovně předepsané výrobcem. Potom se dveře, příklopy a ostatní otvory zakryjí jako v podmínkách normálního provozu a zařízení k vnitřnímu větrání dopravního nebo přepravního prostředku, pokud je, se zapne na maximální výkon. Termostat se seřídí na teplotu, která je nejvýše o 2 °C nižší než mezní teplota stanovená pro danou třídu dopravních nebo přepravních prostředků.

Potom se začne s ochlazováním skříně se současným doplňováním spotřebovaného zkapalněného plynu. Tento proces probíhá po dobu, která je rovna kratšímu z těchto dvou časových úseků:

- buď době mezi začátkem ochlazování a okamžikem, kdy bylo poprvé dosaženo teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků,

- nebo době tří hodin od počátku ochlazování.

V dalším průběhu zkoušky se uvedené nádrže už nedoplňují.

U nových dopravních a přepravních prostředků se po dosažení teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků uvede uvnitř skříně v činnost vytápěcí zařízení o topném výkonu rovnajícím se 35 % tepla prostupujícího stěnami v podmínkách setrvalého teplotního režimu.

35. Střední vnější teplotu, jakož i střední vnitřní teplotu skříně, je třeba měřit nejméně každých 30 minut.

36. Zkouška trvá 12 hodin od okamžiku, kdy střední vnitřní teplota skříně dosáhla dolní meze předepsané pro třídu,do níž má dopravní nebo přepravní prostředek náležet (A = + 7 °C; B = - 10 °C; C = - 20 °C; D = 0 °C), u dopravních a přepravních prostředků s nesnímatelnými eutektickými deskami od okamžiku vypnutí vychlazovacího zařízení. Výsledek zkoušky se považuje za uspokojivý, jestliže střední vnitřní teplota nepřesáhne v průběhu těchto 12 hodin uvedenou dolní mez.

Chladicí a mrazící dopravní a přepravní prostředky

37. Zkouška se provádí za podmínek uvedených v odstavcích 32 a 33 tohoto dodatku.

35. Jakmile střední vnitřní teplota skříně dosáhne vnější teploty (+ 30 °C), dveře, příklopy a ostatní otvory se uzavřou a chladicí zařízení včetně vnitřní ventilace (pokud je) se uvede v činnost s maximálním výkonem. Kromě toho se u nových dopravních a přepravních prostředků uvede ve skříni v činnost vytápěcí zařízení o topném výkonu rovnajícím se 35 % tepla prostupujícího stěnami v podmínkách setrvalého teplotního režimu, a to když je dosaženo teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků.

39. Střední vnější teplotu a střední vnitřní teplotu skříně je třeba měřit nejméně každých 30 minut.

40. Zkouška trvá 12 hodin od okamžiku, kdy střední vnitřní teplota skříně dosáhla:

- buď spodní meze stanovené pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků, jedná-li se o třídy A, B nebo C (A = 0 °C; B = - 10 °C; C = - 20 °C);

- nebo nejméně horní meze stanovené pro danou třídu, jedná-li se o třídy D, E nebo F (D = O °C; E = -10 °C; F = -20 °C).

Výsledek zkoušky se pokládá za uspokojivý, jestliže je chladicí zařízení schopno udržet předepsané teplotní podmínky po dobu těchto 12 hodin, přičemž se intervaly automatického odtávání chladicí jednotky neberou v úvahu.

41. Jestliže chladicí zařízení s veškerým svým vybavením prošlo samostatnou zkouškou pro určení svého užitečného chladicího výkonu za předepsané teploty a bylo příslušným orgánem shledáno vyhovujícím, může být tento dopravní nebo přepravní prostředek uznán za chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek bez jakékoli zkoušky účinnosti, jestliže chladicí výkon zařízení za setrvalého teplotního režimu je vyšší než tepelné ztráty prostupem stěnami skříně příslušné třídy dopravních a přepravních prostředků znásobené součinitelem 1,75.

42. Jestliže se strojní chladicí jednotka nahradí jednotkou jiného typu, může příslušný orgán:

a) buď požadovat, aby dopravní nebo přepravní prostředek byl podroben měření a kontrole, předepsaným v bodech 37 až 40;

b) nebo se přesvědčit o tom, že užitečný chladicí výkon nové chladicí jednotky za teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků je stejný nebo vyšší než užitečný chladicí výkon původní jednotky;

c) nebo se přesvědčit o tom, že užitečný chladicí výkon nové jednotky vyhovuje ustanovením bodu 41.

Vyhřívací dopravní a přepravní prostředky'

43. Prázdný dopravní nebo přepravní prostředek se umístí v izotermické komoře, ve které se udržuje rovnoměrná a stálá teplota na nejnižší možné úrovni. Vzduch v komoře se uvádí do pohybu za podmínek stanovených v odstavci 9 tohoto dodatku.

44. Přístroje na měření teploty, chráněné před přímým sáláním, se umístí vně i uvnitř skříně v místech určených v odstavcích 3 a 4 tohoto dodatku.

45. Dveře, příklopy a jiné otvory se uzavřou a vytápěcí zařízení včetně vnitřní ventilace (je-li instalována) se uvede v činnost s maximálním výkonem.

46. Střední vnější teplotu a střední vnitřní teplotu skříně je třeba měřit nejméně každých 30 minut.

47. Zkouška trvá 12 hodin od okamžiku, kdy rozdíl mezi střední vnitřní teplotou skříně a střední vnější teplotou skříně dosáhl hodnoty odpovídající podmínkám stanoveným pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků, přičemž se tato hodnota zvyšuje o 35 % u nových dopravních a přepravních prostředků. Výsledky zkoušky se považují za vyhovující, jestliže je vytápěcí zařízení schopno udržet předepsaný rozdíl teplot po dobu těchto 12 hodin.

Protokol o zkoušce

48. O každé zkoušce dopravního nebo přepravního prostředku se sepíše protokol sestávající z

- části 1 odpovídající dále uvedenému vzoru č.1 A nebo 1 B, pokud nebyla zpracována již pro protokol o zkoušce podle odstavce bodu 28; a

- části 3 odpovídající dále uvedenému vzoru č.4A, 4B, 4C, 5 nebo 6.

Kontrola účinnosti tepelných zařízení dopravních a přepravních prostředků v provozu

49. Pro kontrolu účinnosti tepelného zařízení každého chlazeného, chladicího a mrazicího nebo vyhřívacího dopravního nebo přepravního prostředku, který je v provozu, uvedenou v bodě 1 písm. b) a c) dodatku 1 této přílohy, mohou příslušné orgány:

- buď se rozhodnout pro metody popsané v odstavcích 32 až 47 tohoto dodatku;

- nebo jmenovat experty a zplnomocnit je k použití následujících ustanovení:

a) Chlazené dopravní a přepravní prostředky jiné než s eutektickými deskami

Ověřuje se, zda je možno vnitřní teplotu prázdného dopravního nebo přepravního prostředí:, nejprve vyrovnanou s vnější teplotou, přivést na mezní teplotu předepsanou touto přílohou pro třídu, do níž tento dopravní nebo přepravní prostředek náleží, a udržet ji pod zmíněnou mezní teplotou po dobu "t", tak aby

Obrázek - vzorec

přičemž δQ představuje rozdíl mezi + 30 °C a zmíněnou mezní teplotou a δQ rozdíl mezi střední vnější teplotou během zkoušky a zmíněnou mezní teplotou, při vnější teplotě nejméně + 15 °C. Jsou-li výsledky vyhovující, může tento dopravní nebo přepravní prostředek zůstat v provozu jako chlazený dopravní nebo přepravní prostředek v původně stanovené třídě na další období nejvýše tří let.

b) Chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředky

Ověřuje se, zda je možno při vnější teplotě nejméně + 15 °C vnitřní teplotu prázdného dopravního nebo přepravního prostředku, který byl předtím vyhřát nebo ochlazen na teplotu rovnou vnější teplotě, upravit za dobu nejvýše 6 hodin takto:

- ve třídách A, B nebo C na minimální teplotu předepsanou pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků touto přílohou;

- ve třídách D, E nebo F na mezní teplotu předepsanou pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků touto přílohou.

Jsou-li výsledky zkoušek vyhovující, mohou tyto dopravní nebo přepravní prostředky zůstat v provozu jako chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředky v původně stanovené třídě na další období nejvýše tří let.

c) Vyhřívací dopravní a přepravní prostředky

Ověřuje se, zda lze dosáhnout a po dobu nejméně 12 hodin udržet rozdíl mezi vnitřní teplotou dopravního nebo přepravního prostředku a vnější teplotou, předepsaný v této příloze, který určuje třídu, do které dopravní nebo přepravní prostředek náleží (rozdíl 22 °C pro třídu A a 32 °C pro třídu B). Jsou-li výsledky zkoušek vyhovující, mohou tyto dopravní a přepravní prostředky zůstat v provozu jako vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředky v původně stanovené třídě na další období nejvýše tří let.

d) Společná ustanovení pro chlazené, chladicí a mrazicí a vyhřívací dopravní a přepravní prostředky

i) Nejsou-li výsledky zkoušek vyhovující, mohou chlazené, chladicí a mrazicí nebo vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředky zůstat v provozu v původně stanovené třídě pouze za podmínky, že úspěšně projdou zkouškami ve zkušební stanici podle bodů 32 až 47 této přílohy; v tomto případě mohou zůstat v provozu v původně stanovené třídě na další období šesti let.

ii) Jedná-li se o chlazené, chladicí a mrazicí nebo vyhřívací dopravní a přepravní prostředky určitého typu seriově vyráběné, odpovídající ustanovením odstavce 2 dodatku 1 k této příloze a patřící témuž vlastníku (provozovateli), pak kromě kontroly tepelných zařízení provedené za účelem zjištění, zda jejich povšechný stav je uspokojivý, lze provést ve zkušební stanici kontrolu funkční účinnosti chladicích nebo vytápěcích zařízení nejméně u 1% těchto dopravních nebo přepravních prostředků podle ustanovení odstavců 32 až 47 tohoto dodatku. Jsou-li výsledky těchto kontrol vyhovující, mohou všechny uvedené dopravní a přepravní prostředky zůstat v provozu v původně stanovené třídě na další období šesti let.

e) Protokol o zkoušce

O každé zkoušce dopravního nebo přepravního prostředku sepíše expert protokol sestávající z:

- části 1 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 1 A, pokud nebyla zpracována již pro protokol o zkoušce podle bodu 29 d); a

- části 3 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 7, 8 nebo 9.

Přechodná ustanovení pro nové dopravní a přepravní prostředky

50. Po dobu čtyř let ode dne vstupu této Dohody v platnost podle ustanovení odstavce 1 článku 11, není možno vzhledem k nedostatečnému počtu zkušebních stanic stanovit účinnost tepelných zařízení dopravních nebo přepravních prostředků metodami popsanými v odstavcích 32 až 47 tohoto dodatku, může být kontrola, zda nové chlazené, chladicí a mrazicí nebo vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředky odpovídají normám předepsaným v této příloze, provedena podle ustanovení bodu 49 tohoto dodatku.

D. MĚŘENÍ SKUTEČNÉHO CHLADICÍHO VÝKONU Wo CHLADICÍ JEDNOTKY PŘI ODMRAZENÉM VÝPARNÍKU

51. Při vyrovnané teplotě se tento výkon rovná součtu tepelného toku U.δQ procházejícího stěnami kalorimetrické skříně nebo dopravním nebo přepravním prostředkem, k němuž je chladicí jednotka připojena, a tepla Wj, které je absorbováno vnitřkem skříně, dodávaného tepelným dmychadlem

Wo = Wj + U.δQ

52. Chladicí jednotka je připojena buď ke kalorimetrické skříni nebo k dopravnímu nebo přepravnímu prostředku.

V každém případě celkový prostup tepla je měřen při střední teplotě stěny před měřením kapacity. Aritmetický korekční faktor založený na zkušenostech zkušební stanice se volí takový, aby byla vzata v úvahu průměrná teplota stěn při každé vyrovnané teplotě během zjišťování skutečné chladící kapacity.

Pro získání maximální přesnosti se doporučuje přednostně používat cejchovanou kalorimetrickou skříň.

Musí se používat měření a postupy uvedené v předchozích odstavcích 1 až 15; je však dostačující měřit U přímo, hodnota tohoto koeficientu se pak určí podle vztahu:

Obrázek - vzorece

W = tepelná energie (ve W) spotřebovaná na vnitřní ohřev dmychadly

δQm =rozdíl mezi střední vnitřní teplotou Qi a střední vnější teplotou Qe

U = tepelný tok na stupeň rozdílu mezi teplotou vzduchu vně a uvnitř kalorimetrické skříně nebo přepravního prostředku měřený při namontované chladící jednotce.

Kalorimetrická skříň nebo jednotka dopravního nebo přepravního prostředku se umístí do zkušební komory. Jestliže se použije kalorimetrická skříň, U.δQ nesmí být větší než 35 % celkového tepelného toku Wo. Kalorimetrická skříň nebo jednotka dopravního nebo přepravního prostředku musí být se zesílenou izolací.

53. Dále uvedená metoda smí být v případě nezbytnosti použita pro zkušební vzorek a pro zkoušení seriově vyráběných dopravních a přepravních prostředků. V tomto případě skutečná chladicí kapacita se určuje násobením hmotnostního toku (m) chladicí kapaliny rozdílem entalpie mezi párou chladicí kapaliny vycházející z chladicí jednotky (ho) a kapalinou vstupující do chladicí jednotky (hi).

Pro zjištění skutečné chladicí kapacity se odečítá tepelný tok dodávaný dmychadly pro cirkulaci vzduchu (Wf). Je obtížné měřit Wf, jestliže dmychadla pro cirkulaci vzduchu jsou poháněna vnějším motorem: v tomto případě se metoda entalpie nedoporučuje. Jestliže jsou dmychadla poháněna elektrickými motory, elektrická energie se měří vhodnými přístroji s přesností ± 3 %.

Tepelná bilance se určuje podle vzorce:

Wo = (ho - hi) m - Wf

Vhodné metody jsou uvedeny v normách ISO 971, BS 3122, DIN, NEN atd. Elektrický ohřívač je umístěn uvnitř dopravního nebo přepravního prostředku pro zajištění tepelné rovnováhy.

54. Měřící přístroje

Zkušební stanice musí být vybaveny přístroji pro měření hodnoty koeficientu U s přesností ± 5 %. Tepelná ztráta únikem vzduchu nesmí být větší než 5 % z celkového prostupu tepla stěnami kalorimetrické skříně nebo dopravních nebo přepravních prostředků. Průtok chladicí kapaliny musí být měřen s přesností ± 5 %. Chladicí kapacita musí být stanovena s přesností ± 10 %.

Měřící přístroje kalorimetrické skříně nebo chladicí jednotky dopravního nebo přepravního prostředku musí odpovídat přístrojům uvedeným v předchozích odstavcích 3 a 4. Musí být měřeny:

a) Teploty vzduchu:

- Nejméně čtyři teploměry rovnoměrně rozmístěny ve vstupu výparníku;

- Nejméně čtyři teploměry rovnoměrně rozmístěné ve výstupu výparníku;

- Nejméně čtyři teploměry rovnoměrně rozmístěné ve vstupu kondenzátoru;

- Teploměry musí být chráněny proti radiaci (radiačnímu teplu).

b) Spotřeba energie:

Přístroje musí zajistit měření elektrické energie nebo spotřeby paliva chladicí jednotky.

c) Rychlost obrátek:

Přístroje musí zajistit měření rychlosti obrátek kompresorů a dmychadel nebo jejich záznam pro výpočet, pokud její přímé měření není možné.

d) Tlak:

Tlakoměry s vysokou přesností (± 1 %) musí být umístěny do kondenzátoru a výparníku a do vstupu kondensátoru, jestliže výparník je vybaven regulátorem tlaku.

e) Množství tepla:

Tepelný tok vháněný dmychadly pro vnitřní ohřev vybavenými elektrickými reostaty nesmí přesáhnout 1 W/cm2 a ohřívací jednotky musí být chráněny obaly s nízkým vyzařováním tepla.

55. Zkušební podmínky

i) Vnější prostor kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku: teplota vzduchu ve vstupu kondensátoru musí být udržována v rozmezí 30 ± 0,5 °C.

ii) Vnitřní prostor kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku (ve vstupu vzduchu do výparníku): musí být tři úrovně teploty mezi - 25 °C a + 12 °C v závislosti na charakteristikách chladicí jednotky, jedna úroveň teploty musí odpovídat minimu předepsanému pro třídu požadovanou výrobcem s tolerancí ± 1 °C.

Střední vnitřní teplota musí být udržována s tolerancí + 0,5 °C. Během měření chladicí kapacity tepelné ztráty kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku musí být udržovány na konstantní úrovni s tolerancí ± 1 %.

Při předávání chladicí jednotky ke zkouškám musí jeho výrobce současně předložit:

- dokumentaci popisující jednotku, která má být zkoušena;

- technickou dokumentaci obsahující parametry, které jsou nejdůležitější pro činnost jednotky, a specifikující přípustný rozsah;

- charakteristiky série zkoušeného zařízení; a

- druh(y) energie, který(é) musí být použita(y) při zkoušce.

56. Metody zkoušek

Zkouška musí být rozdělena do dvou hlavních částí, chladicí fáze a měření skutečné chladicí kapacity při třech zvyšujících se úrovních teploty.

a) Chladící fáze; počáteční teplota kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku musí být v rozmezí + 3 °C předepsané vnější teploty a potom snížena na - 25 °C (nebo na minimální teplotu předepsanou pro danou třídu).

b) Měření skutečné chladicí kapacity při každé úrovni vnitřní teploty.

První zkouška musí být prováděna při každé teplotě nejméně po dobu čtyř hodin řízené termostatem (chladicí jednotky) pro vyrovnání přestupu tepla mezi vnitřkem a vnějškem kalorimetrické skříně nebo jednotkou dopravního nebo přepravního prostředku.

Druhá zkouška musí být prováděna s vypnutým termostatem pro stanovení maximálního tepelného výkonu chladicí jednotky, při kterém tepelný výkon zařízení pro vnitřní ohřev udržuje rovnovážnou podmínku při každé úrovni teploty podle ustanovení v odstavci 55.

Trvání druhé zkoušky nesmí být kratší než čtyři hodiny.

Před změnou jedné úrovně teploty za jinou se musí skříň nebo dopravní nebo přepravní prostředek ručně odmrazit.

Jestliže chladicí jednotka může být poháněna více než jednou formou energie, pak se musí zkoušky opakovat s každým zdrojem energie.

Jestliže je kompresor poháněn motorem vozidla, pak musí být zkouška provedena jak při minimálních, tak při nominálních otáčkách kompresoru udaných výrobcem.

Jestliže je kompresor poháněn od pohybu vozidla, pak musí být zkouška provedena při jmenovitých otáčkách kompresoru udaných výrobcem.

Stejný postup musí být dodržen při metodě entalpie uvedené v odstavci 53, avšak v tomto případě musí být též měřena ztráta tepla dmychadlem výparníku při každé úrovni teploty.

57. Zvláštní opatření (Bezpečnostní opatření)

Jsou-li zkoušky skutečného chladicího výkonu prováděny s odpojeným termostatem chladicí jednotky, musí být dodržena tato zvláštní opatření:

- jestliže je dopravní nebo přepravní prostředek vybaven vstřikovacím systémem horkého plynu, pak musí být během zkoušky vypnut;

- jestliže je chladicí jednotka vybavena automatickým řízením, které odpojuje jednotlivé válce (pro přizpůsobení chladicího výkonu chladicí jednotky příkonu od motoru), pak zkouška musí být provedena s počtem válců vhodným pro danou teplotu.

58. Kontroly

Musí být ověřeno, zda byly použity metody uvedené ve zkušebním protokolu, a dále:

i) zda odmrazovací systém a termostat správně fungují;

ii) zda rychlost cirkulace vzduchu odpovídá údajům výrobce.

Jestliže se má měřit průtok vzduchu chladicí jednotky, musí být použity metody vhodné pro měření celkového průtoku. Doporučuje se použití jedné z relevantních stávajících norem, např. BS 848, ISO 5801, AMCA 210-85, DIN 24163, NFE 36101, NF X10.102, DIN 4796.

iii) zda chladicí látka (chladivo) použitá při zkouškách odpovídá údajům výrobce.

59. Chladicí výkon pro účely ATP je takový, který zabezpečuje střední vnitřní teplotu a který byl stanoven přístroji pro měření teploty popsanými v dříve uvedeném odstavci 3, a nikoli který byl stanoven pomocí teploměrů umístěných do vstupu nebo do výstupu výparníku.

60. Protokoly o zkoušce

Protokol o zkoušce vhodného typu musí být vystaven podle dále uvedeného vzoru č. 10

VZOR č. 1 A