Článek 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Takové úroky však mohou být zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj a podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto ukládaná nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2,
(a) úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené na základě obligací, dluhopisů nebo obdobných závazků vlády tohoto státu nebo jeho správního útvaru nebo místního orgánu, budou, za předpokladu, že jsou skutečně vlastněny rezidentem druhého smluvního státu, zdaněny pouze v tomto druhém státě;
(b) úroky mající zdroj ve smluvním státě a placené rezidentu druhého smluvního státu, budou zdaněny pouze v tomto druhém státě, jestliže jsou placeny za půjčky uzavřené, zaručené nebo zajištěné nebo za úvěry poskytnuté, zaručené nebo zajištěné institucí plně vlastněnou a řízenou vládou tohoto druhého státu, pokud tyto půjčky nebo úvěry souvisí s dovozem nebo vývozem;
(c) úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, skutečně vlastněné rezidentem druhého smluvního státu a placené v souvislosti s prodejem zařízení, zboží nebo služeb na úvěr s výjimkou, kdy prodej se neuskutečňuje mezi osobami, které jsou na sobě nezávislé, budou zdaněny pouze v tomto druhém státě.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo doložkou o účasti na zisku dlužníka a obzvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací a dluhopisů včetně prémií a výher spojených s těmito cennými papíry, obligacemi a dluhopisy, a rovněž příjmy s nimiž se nakládá z hlediska daňového jako s příjmy ze zapůjčených peněz podle právních předpisů státu, v němž mají tyto příjmy zdroj. Výraz "úroky" však nezahrnuje příjmy, o nichž se hovoří v článku 10.
5. Ustanovení odstavců 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle případu.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže jejich plátce je rezidentem tohoto smluvního státu. Jestliže však plátce, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, v souvislosti s níž došlo k zadlužení na jehož základě se úroky platí a která tyto úroky nese ke své tíži, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj ve smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků nebo které jeden i druhý udržují s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, může být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.