Článek 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě podléhají zdanění pouze v tomto druhém státě.
2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoli druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti, poskytujících i neposkytujících právo na účast na zisku dlužníka, a obzvláště příjmy z veřejných dluhopisů a příjmy z obligací, včetně prémií a výher spojených s těmito dluhopisy a obligacemi. Penále za opožděné placení se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný příjemce úroků, který má bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo poskytuje v tomto druhém státě osobní služby v rámci nezávislého povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, je skutečně spojena s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
4. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným příjemcem nebo mezi oběma a třetí osobou částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto poslední částku. Část platu, která ji přesahuje, zůstane v tomto případě podrobena zdanění podle práva každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.