§ 2
Zvýšení starobních a invalidních důchodů ze zaměstnaneckého pojištění
(1) Starobní a invalidní důchody ze zaměstnaneckého pojištění, které nedosahují částky 350 Kčs měsíčně, se zvyšují o 10 %, nejméně však na částku 350 Kčs měsíčně. Vznikl-li však nárok na starobní důchod po 31. prosinci 1951 ze zaměstnaneckého pojištění, které netrvalo déle než 10 let, zvyšuje se důchod na 300 Kčs měsíčně, nedosahuje-li této částky; to platí též o invalidním důchodu, pokud nárok na tento důchod nevznikl pracovním úrazem (nemocí z povolání) nebo před dosažením 30. roku věku zaměstnance.
(2) Starobní a invalidní důchody, které byly přiznány horníkům a nedosahují částky 600 Kčs měsíčně, se zvyšují o 10 %, nejméně však na částku 600 Kčs měsíčně.
(3) Za horníky se pro účely tohoto nařízení považují osoby, kterým vznikl nárok na důchod
a) po 31. prosinci 1946 podle předpisů o hornickém pensijním pojištění nebo o důchodovém pojištění horníků;
b) před 1. lednem 1947, jestliže byly zaměstnány v hornictví alespoň 15 let nebo alespoň polovinu pojištěné doby nebo bezprostředně před vznikem nároku na důchod alespoň 5 let; podmínka doby zaměstnání se považuje za splněnou, vznikla-li invalidita horníka pracovním úrazem (nemocí z povolání) nebo před dosažením 30. roku věku.