§ 5.
Živitelé rodiny.
(1) Za živitele rodiny se považuje:
a) jediný syn otce k výdělku neschopného nebo ovdovělé matky,
b) zemřel-li otec, jediný vnuk děda k výdělku neschopného, nebo ovdovělé báby, nemají-li syna k výdělku schopného,
c) jediný vlastní nebo nevlastní bratr sourozenců nemajících otce nebo sourozenců zcela osiřelých,
d) jediný nemanželský syn neprovdané matky, nebo zemřela-li, nemanželský vnuk (se strany mateřské) děda k výdělku neschopného, nebo ovdovělé báby, nemají-li jiného vnuka nebo syna k výdělku schopného, a to ve všech těchto případech jen tehdy, závisí-li výživa výše jmenovaných osob skutečně na dotčeném branci a plní-li tento prokázaně tuto povinnost.
(2) Jedinému synu, vnuku, bratru třeba na roveň klásti toho, jehož jediný bratr, nebo všichni ostatní bratři (i nevlastní) vykonávají činnou službu vojenskou nebo jsou mladší než 17 let, nebo jsou ke každému výdělku neschopni pro nevyléčitelnou chorobu duševní nebo tělesnou, nebo nejsou s to, aby sami vyživili osoby, jež jsou odkázány na výživu brancovu.
(3) Neschopnost k výdělku otce (děda) zjišťuje odvodní komise zpravidla osobní prohlídkou, již se musí podrobiti otec (děd), který žádá, aby byl jeho syn (vnuk) zařaděn do náhradní zálohy. Vyskytne-li se u odvodní komise při osobní prohlídce různost mínění o výdělečné schopnosti, přezkoumá se schopnost k výdělku komisi přezkoušecí. Podrobnosti upravuje vládní nařízení.
(4) K žádosti třeba připojiti průkaz o tom, že od zařadění brance do náhradní zálohy skutečně závisí výživa osob uvedených v odst. (1) a že branec je opravdu živitelem rodiny.
(5) Lze-li již předem určiti, že poměry, odůvodňující zařadění do náhradní zálohy, pominou v době do 1. října toho roku, v němž branec dokončí 24. rok věku, bude branci povolen jen odklad presenční služby do 1. října toho roku, v němž nastane příslušná změna poměrů.