Článek 6
Totožnost a bydliště skutečných vlastníků
1) Každá strana schválí postupy a zajistí uplatňování těchto postupů na svém území, které jsou nezbytné k tomu, aby mohl platební zprostředkovatel určit totožnost skutečných vlastníků a jejich bydliště pro účely této Smlouvy. Tyto postupy musejí odpovídat minimálním požadavkům stanoveným v odstavcích 2 a 3.
2) Platební zprostředkovatel určí totožnost skutečného vlastníka na základě minimálních požadavků, které se liší podle data uzavření smluvních vztahů mezi platebním zprostředkovatelem a skutečným vlastníkem:
a) u smluvních vztahů uzavřených před 1. lednem 2004 určí platební zprostředkovatel totožnost skutečného vlastníka, která se skládá ze jména a adresy skutečného vlastníka, na základě informací, jež má k dispozici, a to zejména v souladu s předpisy platnými v zemi, v níž je platební zprostředkovatel zřízen, a se směrnicí Rady 91/308/EHS ze dne 10. června 1991 v případě České republiky nebo s rovnocennými vnitrostátními právními předpisy o předcházení zneužití finančního systému k praní špinavých peněz v případě Ostrova Man;
b) u smluvních vztahů uzavřených dne 1. ledna 2004 nebo později nebo u transakcí provedených v této době bez existence smluvního vztahu určí platební zprostředkovatel totožnost skutečného vlastníka, která se skládá ze jména a adresy skutečného vlastníka a z jeho daňového identifikačního čísla, pokud bylo členským státem, v němž je skutečný vlastník rezidentem pro daňové účely, přiděleno. Tyto podrobnosti jsou zjištěny z cestovního pasu nebo z úředního průkazu totožnosti předloženého skutečným vlastníkem. Pokud není adresa v cestovním pasu či na úředním průkazu totožnosti uvedena, je zjištěna na základě jiného průkazného dokladu totožnosti předloženého skutečným vlastníkem. Není-li daňové identifikační číslo uvedeno v cestovním pasu, na úředním průkazu totožnosti ani na jiném průkazném dokladu totožnosti předloženém skutečným vlastníkem, jako je např. potvrzení o domicilu pro daňové účely, jsou informace o totožnosti doplněny o datum a místo narození skutečného vlastníka; tyto údaje jsou zjištěny z jeho cestovního pasu či z úředního průkazu totožnosti.
3) Platební zprostředkovatel zjistí bydliště skutečného vlastníka na základě minimálních požadavků, které se liší podle data uzavření smluvních vztahů mezi platebním zprostředkovatelem a skutečným vlastníkem úroků. S výjimkou níže uvedených ustanovení platí, že se za bydliště považuje země, v níž má skutečný vlastník své trvalé bydliště:
a) u smluvních vztahů uzavřených před 1. lednem 2004 zjistí platební zprostředkovatel bydliště skutečného vlastníka na základě informací, které má k dispozici, zejména v souladu s předpisy platnými v zemi, v níž je platební zprostředkovatel zřízen, a v případě České republiky se směrnicí Rady 91/308/EHS nebo s rovnocennými vnitrostátními právními předpisy v případě Ostrova Man;
b) u smluvních vztahů uzavřených dne 1. ledna 2004 nebo později nebo u transakcí provedených v této době bez existence smluvního vztahu zjistí platební zprostředkovatelé místo bydliště skutečného vlastníka na základě adresy uvedené v cestovním pasu, v úředním průkazu totožnosti nebo, v případě potřeby, z jakéhokoli průkazného dokladu totožnosti předloženého skutečným vlastníkem, a to podle následujícího postupu: u osob, které předkládají cestovní pas či úřední průkaz totožnosti vystavený členským státem a které jsou dle vlastního prohlášení rezidenty třetí země, se bydliště zjistí prostřednictvím potvrzení o domicilu pro daňové účely, které vydal příslušný orgán třetí země, jíž je daná osoba dle vlastního prohlášení rezidentem. Pokud takové potvrzení není předloženo, je členský stát, který vydal pas nebo jiný úřední doklad totožnosti, považován za stát, v němž má daná osoba bydliště.