IV.
Ústavní soud se dále zabýval otázkou, zda napadená vyhláška byla vydána v samostatné nebo v přenesené působnosti obce. V tomto směru Ústavní soud konstatoval, že předmětná obecně závazná vyhláška byla schválena ještě za účinnosti dnes již zrušeného zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení). Podle jeho ustanovení § 21 odst. 1 "Obec vykonává státní správu v rozsahu stanoveném zvláštními zákony". Podle § 14 odst. 1 písm. o) zákona o obcích, ve znění pozdějších předpisů, do oblasti samostatné působnosti obce výslovně patřily "místní záležitosti veřejného pořádku a zřizování obecní (městské) policie, s výjimkou rozhodování o přestupcích". Toto ustanovení bylo dále konkretizováno ustanovením § 17 stejného zákona, podle něhož obec může k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku obecně závaznou vyhláškou stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci, lze vykonávat pouze na místech a v čase vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejně přístupných místech v obci jsou takové činnosti zakázány. Je tedy zřejmé, že podle právní úpravy platné v době schvalování této obecně závazné vyhlášky se jednalo o vyhlášku v samostatné působnosti obce.
Na této skutečnosti nic nezměnila ani nová (současná) právní úprava, jelikož podle § 35 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), do samostatné působnosti obce patří spravování záležitostí, které jsou v zájmu obce a jejích občanů, pokud nejsou svěřeny zákonem krajům nebo pokud nejde o výkon přenesené působnosti, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zvláštní zákon. V rámci své samostatné působnosti jsou obce oprávněny vydávat obecně závazné vyhlášky obce [§ 84 odst. 2 písm. i) zákona č. 128/2000 Sb.].
Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená obecně závazná vyhláška byla vydána v samostatné působnosti obce a že proto nic nebrání jejímu projednání a rozhodnutí o ní (§ 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.).