Článek 17
Ochrana svědků a znalců
(1) Svědek nebo znalec, který se na základě předvolání orgánu dožadující smluvní strany dostavil k tomuto orgánu, nesmí být na území dožadující smluvní strany, bez ohledu na své státní občanství, trestně stíhán, zatčen ani podroben jinému omezení osobní svobody pro skutky nebo soudně trestné činy spáchané před překročením státních hranic dožadující smluvní strany.
(2) Ustanovení předchozího odstavce se nepoužije po uplynutí patnácti dnů ode dne, kdy dožadující smluvní strana svědku nebo znalci doručila sdělení, že jeho přítomnost není dále potřebná. Do této lhůty se nezapočítává doba, po kterou svědek nebo znalec nemohl opustit území dožadující smluvní strany z důvodů na něm nezávislých.
Ustanovení předchozího odstavce se nevztahuje na svědka nebo znalce, který opustil území dožadující smluvní strany a dobrovolně se tam vrátil.
(3) Předvolaný svědek nebo znalec má právo na náhradu výdajů na cestu a pobyt, jakož i ušlého výdělku a znalec kromě toho i na znalečné. V předvolání se uvede, jaké náhrady předvolanému patří. Na žádost se mu poskytne záloha na náhradu výdajů.
(4) Osoba, která má pobyt na území jedné smluvní strany a která má být vyslechnuta před justičním orgánem druhé smluvní strany jako svědek nebo znalec, není povinna se na předvolání tohoto orgánu dostavit; předvolání proto nesmí obsazovat pohrůžku donucení pro případ nedostavení se.