§ 41
Vzájemné zúčtování
(1) Za porušení vzájemného zúčtování v účetnictví se nepovažuje zúčtování
a) dobropisů nebo refundací týkajících se konkrétní nákladové, popřípadě výnosové položky a vztahujících se k účetnímu období, ve kterém byl náklad, popřípadě výnos zúčtován,
b) doměrků a vratek daní z příjmů, nepřímých daní a poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění,
c) rozdílů zjištěných při inventarizaci, které vznikly ve stejném inventarizačním období prokazatelně neúmyslnou záměnou jednotlivých druhů, u kterých je tato záměna možná vzhledem k charakteru druhů zásob, například v důsledku různých rozměrů spojovacích materiálů nebo podobného balení,
d) kladných a záporných kursových rozdílů cizích měn v rámci téhož účetního případu.
(2) Za vzájemné zúčtování se nepovažuje účtování o započtení pohledávek a dluhů podle občanského zákoníku na rozvahových účtech, jedná-li se o pohledávky a dluhy s dobou splatnosti jednoho roku a kratší a ve stejné měně.
(3) V účetní závěrce se za vzájemné zúčtování nepovažuje souhrnné vykázání rozdílů zisků a ztrát z přecenění majetku a závazků na reálnou hodnotu a pohledávek a závazků, s výjimkou přijatých a poskytnutých záloh a závdavků, vůči téže fyzické nebo právnické osobě, které mají dobu splatnosti do jednoho roku a jsou vedeny ve stejných měnách. Účetní jednotka uvede s ohledem na významnost výše uvedená souhrnná vykázání typů účetních případů v příloze v účetní závěrce.