ÚMLUVA
vypracovaná na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami
Vysoké smluvní strany této úmluvy, členské státy Evropské unie,
odkazujíce na Akt Rady Evropské unie ze dne 18. prosince 1997,
připomínajíce potřebu posílení závazků obsažených v Úmluvě o vzájemné pomoci mezi celními správami, podepsané v Římě dne 7. září 1967,
vzhledem k tomu, že celní správy odpovídají za celní území Společenství, zejména v místech vstupu a výstupu, za prevenci, vyšetřování a zamezování porušování předpisů Společenství, jakož i vnitrostátních právních předpisů, zejména v případech, na které se vztahují články 36 a 223 Smlouvy o založení Evropského společenství,
vzhledem k tomu, že nastupující trend směřující k nedovolenému obchodu ve všech jeho formách představuje vážné ohrožení veřejného zdraví, veřejného pořádku a bezpečnosti,
vzhledem k tomu, že je třeba upravit některé formy spolupráce, včetně přeshraničních opatření, zaměřené na prevenci, vyšetřování a stíhání určitých deliktů porušujících vnitrostátní právní předpisy členských států i celní předpisy Společenství, a že takováto opatření musí být prováděna vždy v souladu se zásadou zákonnosti (v souladu s platnými právními předpisy v dožádaném členském státu a se směrnicemi příslušných orgánů tohoto členského státu), subsidiarity (tato opatření se přijmou pouze tehdy, pokud je zjevné, že jiná méně významná opatření nejsou postačující) a proporcionality (rozsah a trvání opatření je třeba určit s ohledem na závažnost předpokládaného deliktu),
přesvědčeny, že je nezbytné posílit spolupráci mezi celními správami stanovením postupů, podle kterých by celní správy mohly společně jednat a vyměňovat si údaje týkající se nedovoleného obchodu,
majíce na paměti, že celní správy musí ve své každodenní práci používat ustanovení práva Společenství, jakož i vnitrostátního práva, a že je proto zjevně nezbytné zajistit, aby ustanovení o vzájemné pomocí a spolupráci vznikala v obou oblastech pokud možno vedle sebe,
přijaly tuto úmluvu: