§ 31
Výše vdovského důchodu
(1) Vdovský důchod činí 60 % důchodu
a) starobního nebo invalidního, na který by měl pracovník (pracující důchodce) nárok v době smrti, podle toho, který z těchto důchodů je vyšší;
b) starobního nebo invalidního, na který měl nárok v době smrti nepracující důchodce.
(2) Vdovský důchod po poživateli částečného invalidního důchodu, který nebyl zaměstnán, se vyměřuje z invalidního důchodu, na který by měl poživatel částečného invalidního důchodu nárok v době smrti, kdyby byl plně invalidní.
(3) Vdovský důchod činí nejméně 360 Kčs měsíčně, nesmí však být vyšší než důchod zemřelého.
(4) Rozvedené ženě (§ 30 odst. 5) a vdově, která nežila s manželem v době jeho smrti ve společné domácnosti (§ 30 odst. 8), náleží vdovský důchod jen do výše příspěvku na výživu, popřípadě výživného, a nesmí být vyšší než důchod zemřelého; ustanovení předchozího odstavce o nejnižší výměře vdovského důchodu tu neplatí.
(5) Je-li vedle vdovy, která má nárok na vdovský důchod, také rozvedená žena, která má nárok na vdovský důchod, nesmí úhrn vdovských důchodů převyšovat důchod zemřelého; pokud by úhrn byl vyšší, snižují se tyto důchody poměrně.
(6) Je-li vdovský důchod jediným zdrojem příjmu vdovy, může být zvýšen na částku 550 Kčs měsíčně; má-li vdova též jiný příjem (důchod), může být vdovský důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 550 Kčs měsíčně. Je-li však tímto jiným příjmem starobní nebo invalidní důchod, lze zvýšit jen tento důchod (§ 18 odst. 5 a § 28 odst. 4). Ustanovení § 18 odst. 6 platí obdobně.