A. USTANOVENÍ VŠEOBECNÁ
Článek 1
(1) Oběma státy dosud zachovávaná zásada stejného nakládání s příslušníky druhého státu jako s vlastními státními příslušníky, pokud jde o právo na sociální pojištění, se touto smlouvou potvrzuje a bude nadále zachovávána ve všech odvětvích sociálního pojištění, která tu již jsou, jakož i v odvětvích, která budou teprve zřízena v jednom nebo ve druhém státě. Tato zásada platí i pro pojištění (zaopatření) pro případ nezaměstnanosti.
(2) Při provádění všech odvětví sociálního pojištění se použije - s výhradou ustanovení odst. 3 až 6 - právních předpisů státu, na jehož území se vykonává zaměstnání rozhodné pro pojištění.
(3) Na pojištění zaměstnanců diplomatických a konsulárních zastupitelstev a jiných úřadů veřejné správy (úřadů celních, pasových atd.) jednoho státu, které mají své sídlo v druhém státě, se použije právních předpisů vysílajícího státu, jsou-li tito zaměstnanci příslušníky tohoto státu. Totéž platí pro pojištění osob, které jsou ve službách zaměstnanců jmenovaných úřadů. Vyžádá-li si to však zaměstnavatel, platí pro nemocenské pojištění (pojištění pro případ nemoci a mateřství), případně pro jiná odvětví sociálního pojištění, právní předpisy státu přijímacího.
(4) Na pojištění zaměstnanců vyslaných podnikem (zaměstnavatelem), jenž má své sídlo (bydliště) v jednom státě, k přechodnému výkonu zaměstnání na území druhého státu, které netrvá nepřetržitě déle než šest měsíců, se použije právních předpisů toho státu, v němž má sídlo správa podniku, jíž tito zaměstnanci podléhají ve svých osobních věcech.
(5) Zaměstnanci podniků veřejné dopravy majících sídlo na území jednoho z obou států, jsou-li nepřetržitě zaměstnáni déle než šest měsíců na území druhého státu, jsou pojištěni podle právních předpisů toho státu, na jehož území mají své trvalé bydliště.
(6) Nejvyšší správní úřady obou států mohou vzájemnou dohodou sjednati jiné výjimky nebo též smluviti, že výjimky uvedené v odst. 3 až 5 nebudou zachovávány buď vůbec nebo v určitých případech.
(7) Použití právních předpisů jednoho státu podle odst. 2 až 6 má za následek, že pro provádění sociálního pojištění jsou příslušni nositelé a soudy sociálního pojištění, jakož i správní úřady tohoto státu.
(8) Nastane-li u osob, na které se vztahují odst. 4 až 6, potřeba léčebné péče v době jejich pobytu na území druhého státu, poskytne nositel nemocenského pojištění tohoto státu příslušný podle místa pobytu uvedeným osobám léčebnou péči; výlohy hradí zavázaný nositel nemocenského pojištění prvého státu podle sazeb, jichž používá nositel nemocenského pojištění, který poskytl léčebnou péči, pro své vlastní pojištěnce (Článek 11, odst. 1).