MÍROVÁ SMLOUVA
s Itálií
Svaz sovětských socialistických republik, Spojené království Velké Britannie a Severního Irska, Spojené státy americké, Čína, Francie, Australie, Belgie, Běloruská sovětská socialistická republika, Brazilie, Kanada, Československo, Ethiopie, Řecko, Indie, Holandsko, Nový Zéland, Polsko, Ukrajinská sovětská socialistická republika, Jihoafrická Unie a Lidová federativní republika Jugoslavie, označované dále jako "mocnosti spojené a sdružené, s jedné strany,
a Itálie se strany druhé,
hledíce k tomu, že Itálie za fašistického režimu se stala s Německem a Japonskem jednou ze smluvních stran paktu tří, podnikla útočnou válku a tím vyvolala válečný stav se všemi mocnostmi spojenými a sdruženými a s jinými Spojenými národy, a nese svůj podíl odpovědnosti za tuto válku, a
že následkem vítězství spojeneckých armád a za pomoci demokratických živlů italského lidu byl fašistický režim v Itálii svržen 25. července 1943, a že Itálie, která se bezpodmínečně vzdala, podepsala 3. a 29. září téhož roku podmínky příměří, a
že po řečeném příměří italské ozbrojené síly, a to jak vládní tak i hnutí odporu, se činně zúčastnily války proti Německu dnem 13. října 1943 a tím se stala spolubojovníkem ve válce proti Německu, a
že spojené a sdružené mocnosti a Itálie si přejí uzavříti mírovou smlouvu, která podle zásad spravedlnosti upraví ještě nevyřešené otázky podávající se z událostí shora uvedených a vytvoří základ přátelských styků mezi nimi, umožňujíc tak spojeným a sdruženým mocnostem podporovati žádosti Itálie o její přijetí za člena Spojených národů a také o její přístup ke každé dohodě, sjednané pod záštitou Spojených národů,
se proto rozhodly prohlásiti zakončení válečného stavu a sjednati k tomu cíli tuto mírovou smlouvu, a ustanovily tudíž podepsané plnomocníky, kteří, předloživše své plné moci, jež byly shledány v dobré a náležité formě, se dohodli takto: