Článek 6.
Státní občanství.
1. Italští státní příslušníci, kteří dne 10. června 1940 měli bydliště v oblasti ležící uvnitř hranic Svobodného území, a jejich děti, narozené po tomto dni, stanou se původními státními příslušníky Svobodného území s plnými občanskými a politickými právy. Nabytím státního občanství Svobodného území pozbudou svou italskou státní příslušnost.
2. Vláda Svobodného území učiní však opatření, aby osoby uvedené v odstavci 1, starší než 18 let (nebo osoby ženaté nebo vdané bez ohledu na to, zda jsou mladší nebo starší) a jejichž obcovací řečí jest italštin, měly právo optovati pro italské občanství do 6 měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti za podmínek, jež budou v ústavě uvedeny. O každé osobě, která bude takto optovati, se bude míti za to, že znovu nabyla italské státní příslušnosti. Opce manžela nebude zakládati opci se strany manželky. Avšak opce otcova nebo není-li otec na živu opce matčina, bude se samočinně vztahovati na všechny svobodné děti mladší než 18 let.
3. Svobodné území může žádati na těch, kdo použili výhody opce, aby se přestěhovali do Itálie do jednoho roku ode dne, kdy byla opce vykonána.
4. Podmínky, za nichž mohou získati státní občanství osoby, jež nemají nárok na původní občanství, budou stanoveny Ústavodárným shromážděním Svobodného území a vtěleny do ústavy. Tyto podmínky však vyloučí z práva nabýti státního občanství členy bývalé italské fašistické policie (O. V. R. A.), kteří nebyli očištěni příslušnými úřady čítajíc v ně spojenecké vojenské úřady, které byly pověřeny správou oblasti.