Čl. 19.
1. Italští občané, kteří měli 10. června 1940 své bydliště na území odstoupeném Itálií jinému státu touto smlouvou, a jejich děti, jež se narodily po tomto dni, se stanou s výjimkou ustanovení obsažených v následujícím odstavci občany požívajícími všech občanských a politických práv toho státu, jemuž území bylo odstoupeno, podle zákonů, které za tím účelem tento stát vydá do tří měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti. Jakmile se stanou občany příslušného státu, ztratí svou italskou státní příslušnost.
2. Vláda státu, jemuž území připadne, ustanoví vhodnými zákony do tří měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti, že všechny osoby uvedené v odstavci 1 starší než osmnáct let (nebo ženaté či provdané ať mladší či starší než 18 let), jejichž obcovacím jazykem jest italština, budou oprávněny optovati pro italskou státní příslušnost do jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti. Každá osoba, která takto optovala, podrží státní příslušnost italskou a bude se o ní míti za to, že nenabyla občanství státu, jemuž území bylo odstoupeno. Opce manželova nezakládá opci na straně manželky. Avšak opce otcova, nebo není-li otec na živu, opce matčina, zahrnuje samočinně všechny neženaté a neprovdané děti mladší než osmnáct let.
3. Stát, jemuž se území odstupuje, může žádati na těch, kdo použili výhod opce, aby se přestěhovali do Itálie do jednoho roku ode dne, kdy opce byla vykonána.
4. Stát, jemuž se území odstupuje, zajistí v souhlase se svými základními zákony všem osobám na tomto území bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka či náboženství, užívání lidských práv a základních svobod, čítajíc v to svobodu projevu, tisku a publikace, vyznání, politického přesvědčení a veřejného shromažďování.