§ 2
Základní pojmy
(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) kinematografickým představením zpřístupnění audiovizuálního díla 1) veřejnosti v kině nebo podobným způsobem,
b) kinematografickým dílem audiovizuální dílo určené ke zpřístupňování veřejnosti prostřednictvím kinematografických představení; za kinematografické dílo se nepovažuje audiovizuální dílo, které je reklamou 2),
c) televizním dílem audiovizuální dílo určené ke zpřístupnění v televizním vysílání nebo prostřednictvím audiovizuální mediální služby na vyžádání; za televizní dílo se nepovažuje audiovizuální dílo, které je reklamou 2),
d) infrastrukturou audiovize soubor souvisejících postupů a činností umožňujících využití audiovizuálního díla nebo jeho části; pro účely poskytování podpory audiovize se za infrastrukturu audiovize považují projekty z okruhů uvedených v § 31 odst. 1 písm. c) až j),
e) animovaným audiovizuálním dílem audiovizuální dílo, které využívá animační postupy a současně neobsahuje kontinuální záznam živé akce,
f) videohrou interaktivní dílo s audiovizuálními prvky spočívající ve hře nebo simulaci, které využívá digitální technologie, je způsobilé být vydáno prostřednictvím elektronického nebo fyzického média, je řízeno počítačovým programem umožňujícím osobě hrající hru interagovat s dynamikou hry nebo simulace a obsahuje v digitální podobě alespoň 2 z následujících prvků:
1. text,
2. zvuk,
3. statický obraz, nebo
4. animované snímky;
pro účely tohoto zákona se videohra považuje za audiovizuální dílo,
g) výrobcem osoba, která je držitelem nebo jedním z držitelů oprávnění k výkonu práva užít 3) audiovizuální dílo, včetně autorských děl a uměleckých výkonů v něm audiovizuálně užitých, a zároveň jí náleží práva výrobce zvukově obrazového záznamu 4) k záznamu audiovizuálního díla nebo podíl na těchto právech,
h) koproducentem každý z výrobců, je-li více výrobců téhož audiovizuálního díla,
i) českým audiovizuálním dílem audiovizuální dílo,
1. na jehož výrobě se výrobce nebo koproducent, který má sídlo nebo místo trvalého pobytu na území České republiky, podílel v rozsahu alespoň 10 % financování celkových výrobních nákladů, nebo
2. na jehož výrobě se koproducent se sídlem nebo místem trvalého pobytu na území České republiky podílel společně s koproducentem, který nemá sídlo nebo místo trvalého pobytu na území České republiky, a toto audiovizuální dílo vyhovuje podmínkám Evropské úmluvy o filmové koprodukci (dále jen "Úmluva") 5), Úmluvy Rady Evropy o filmové koprodukci v revidovaném znění (dále jen "Revidovaná úmluva") 54), nebo jiné mezinárodní smlouvy o filmové koprodukci, kterou je Česká republika vázána (dále jen "mezinárodní smlouva o filmové koprodukci"), bez ohledu na to, jak se na financování jeho výrobních nákladů podílel,
j) distributorem osoba, která při svém podnikání a v rozsahu oprávnění od držitelů práv k užití audiovizuálního díla a jeho záznamu, nejde-li o videohru,
1. vyrobí nebo nechá vyrobit jeho rozmnoženiny pro účely jejich rozšiřování, pronájmu nebo půjčování 6) a takto zhotovené rozmnoženiny dále rozšiřuje, pronajímá nebo půjčuje v České republice,
2. poskytuje třetím osobám oprávnění k užití audiovizuálního díla na území České republiky kinematografickým představením, prostřednictvím audiovizuální mediální služby na vyžádání 7) nebo televizním vysíláním 8) a pro tento účel nabyvateli oprávnění zpravidla poskytuje též záznam audiovizuálního díla,
k) pořadatelem kinematografického představení osoba, která na své náklady a na svou odpovědnost pořádá kinematografické představení,
l) výrobcem videohry osoba, která je držitelem nebo jedním z držitelů oprávnění k výkonu práva užít podle autorského zákona 3) videohru nebo její část, včetně autorských děl, počítačových programů, uměleckých výkonů a audiovizuálních prvků v ní užitých, nebo podílu na tomto právu.
(2) Provádí-li činnosti podle odstavce 1 písm. j) výrobce nebo jeden z koproducentů českého audiovizuálního díla, považuje se pro účely plnění povinností podle tohoto zákona za distributora.
------------------------------------------------------------------
1) § 62 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).
2) Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.
3) § 12 zákona č. 121/2000 Sb., ve znění zákona č. 216/2006 Sb.
4) § 79 zákona č. 121/2000 Sb.
5) Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 26/2000 Sb. m. s., o přijetí Evropské úmluvy o filmové koprodukci.
6) § 14 až 16 zákona č. 121/2000 Sb.
7) Zákon č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání), ve znění zákona č. 302/2011 Sb.
8) § 21 zákona č. 121/2000 Sb., ve znění zákona č. 216/2006 Sb.
54) Úmluva Rady Evropy o filmové koprodukci (revidované znění), vyhlášená pod č. 23/2021 Sb. m. s.