§ 3
(1) Občan, jehož příjem je vyšší než částky životního minima, se považuje se zřetelem na jeho celkové sociální a majetkové poměry za sociálně potřebného, jsou-li nezbytné náklady na zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytné náklady na domácnost stanovené zvláštní zákonem 5) odůvodněně vyšší a občan nemůže tyto náklady uhradit vlastním přičiněním.
(2) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima, jestliže jeho celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že mu mohou plně zaručit dostatečné zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost a toto zajištění vlastním přičiněním lze na občanu spravedlivě žádat. Pro účely sociální potřebnosti se nepřihlíží k daňovému bonusu podle zvláštního právního předpisu. 5a) Za sociálně potřebného se též nepovažuje rodič, který neplní povinnosti zákonného zástupce nezaopatřeného dítěte spojené s řádným plněním povinné školní docházky podle zvláštního právního předpisu, 7) pokud dítě je pro účely sociální potřebnosti společně posuzovanou osobou.
(3) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima,
a) jestliže není v pracovním nebo obdobném vztahu ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání;6) to však neplatí, jde-li o občany uvedené v § 1 odst. 5, nebo
b) jestliže nastoupil vojenskou základní (náhradní) službu, civilní službu, výkon trestu odnětí svobody nebo byl vzat do vazby.
(4) Osoba samostatně výdělečně činná nebo spolupracující osoba, jejíž příjem pouze z toho důvodu, že se nepřihlásila k nemocenskému pojištění těchto osob 15) a nemá proto nárok na dávky z tohoto pojištění, nedosahuje částek životního minima, se nepovažuje za sociálně potřebnou.
(5) Občan vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání 6) se nepovažuje za sociálně potřebného, pokud neprojevuje snahu zabezpečit si zvýšení příjmu vlastní prací. 16) Dále se za sociálně potřebného občana nepovažuje občan vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání 6) déle než jeden rok, pokud bez vážných důvodů 16a) odmítne vykonávat veřejně prospěšné práce, 16b) které odpovídají jeho zdravotnímu stavu a dopravní dosažitelnosti zaměstnání, nebo krátkodobé zaměstnání, které odpovídá dopravní dosažitelnosti zaměstnání; 16c) dojde-li k přerušení doby vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání kratšímu než tři měsíce, doby vedení v evidenci se sčítají.
(6) Občan uvedený v odstavci 5 větě druhé může být znovu považován za sociálně potřebného od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž odmítl vykonávat veřejně prospěšné práce nebo krátkodobé zaměstnání; pokud však již byla dávka za měsíc, v němž odmítl vykonávat veřejně prospěšné práce nebo krátkodobé zaměstnání, vyplacena, může být znovu považován za sociálně potřebného až od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž odmítl vykonávat veřejně prospěšné práce nebo krátkodobé zaměstnání.
------------------------------------------------------------------
5) § 3 odst. 3 zákona č. 463/1991 Sb.
5a) § 4 odst. 1 písm. zm) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
6) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
7) § 36 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon).
15) § 145f zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 307/1993 Sb.
16) § 6 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb.
16a) § 5 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb.
16b) § 112 zákona č. 435/2004 Sb.
16c) § 25 odst. 5 zákona č. 435/2004 Sb.