§ 10
(1) Vojáci a žáci škol, kteří při plnění služebních nebo studijních povinností nebo v přímé souvislosti s ním způsobí škodu na majetku Armády České republiky, odpovídají za ni podle ustanovení § 172 až 186 zákoníku práce; v ostatních případech za způsobenou škodu odpovídají podle občanského zákoníku.
(2) Byla-li škoda způsobena z nedbalosti při plnění služebních nebo studijních povinností nebo v přímé souvislosti s ním, s výjimkou škody způsobené v opilosti nebo po zneužití jiných omamných prostředků,
a) nesmí horní hranice náhrady škody u vojáků, kteří nejsou vojáky z povolání, a u žáků škol přesáhnout jednotlivě částku 5000 Kč, a vznikla-li škoda schodkem na hodnotách svěřených k vyúčtování nebo ztrátou svěřených předmětů, jednotlivě částku 10 000 Kč;
b) lze určit náhradu škody nižší částkou, než je skutečná škoda, popřípadě než je horní hranice náhrady škody; výše náhrady škody však musí činit nejméně jednu desetinu skutečné škody, a přesahuje-li škoda horní hranici náhrady škody, nejméně jednu desetinu těchto částek. Byla-li škoda způsobena za velmi ztížených podmínek výcviku, a to nikoli hrubou nedbalostí, anebo utrpěl-li voják při způsobení škody vážnou újmu na zdraví, může být náhrada škody snížena i pod tuto hranici, popřípadě může být od náhrady škody upuštěno.